LAISI FINWEN

jméno: quenijská přezdívka je volným překladem mého dívčího jména. Laisi je ovšem slovo velmi archaické, ale rozhodně mnohem libozvučnější než všechny ostatní výrazy s podobným významem. (Vána promine, ostatně jde jen o část jejího titulu, nikoli o jméno, a v kánoničtějších spisech není už uváděn ani ten)

fyzické vlastnosti: ročník 60, 168 cm, oči a vlasy světlé, oblečení spíš pohodlné než oslňující

vystřídaná bydliště: do r. 92 Praha, pak zapadlá vesnice na úpatí Brd

vystřídaná povolání: pomocná síla u spojů (z nouze), pečovatelka (o staré lidi), překladatelka/spisovatelka (publikuju minimálně, ale přece, např. "Letopisy Narnie" - 1. a 2. vydání), matka ( 4 dcery 86,88,89,92) (to vše s nadšením). Zřejmě potřebuju k životu určitou vyváženost mezi prací (či vůbec vztahy) s lidmi a samotou k přemýšlení (ideálního stavu se daří dosáhnout málokdy). Vůbec mám ráda určitou vyváženost (mezi střídmostí a požitkem, vážností a veselím, pořádkem a nepořádkem - necítím se dobře v mrtvolně chladných bytech -  apod.)

oblíbená barva: zelená

oblíbené přírodniny: buk, smuteční vrba, kočka, kůň, rokle, vodopád

oblíbené činnosti: Spánek, pomalá chůze přírodou, pobyt ve vodě, čtení příběhů (jsem dost vybíravá!), vytváření příběhů a z toho plynoucí pobyt v "jiném světě", jakákoli tvůrčí činnost s dětmi (mám potřebu si hrát, nikoli je vychovávat!)

životní heslo, které mi nejvíc sedne: Všechno ať plyne přirozeně, násilí není věcem vlastní

oblíbený typ člověka: Vlídný, popřávající druhým svobodu, chápavý, přemýšlející, povídavý (já mluvím pouze, jsem-li tázána). Snesu se téměř s každým, pokud je naprosto otevřený

co zrovna nemusím (i když až příliš často naopak musím): nelibozvučné anglické th (proto se nezabývám sindarštinou); natírání drátěného plotu; opravování slovníků; řízení auta; televizi, počítače a vůbec "jakýkoli stroj složitější než trakař a kafemlejnek"

co mě deptá: jakékoli násilí včetně velmi mírného psychického nátlaku, neupřímnost a předstírání v každé podobě včetně afektovaného chování, ničení přírody a lidí, konflikty, nejhůře pak krutost člověka vůči člověku

můj vztah k JRRT: vážím si ho jako spisovatele i jako člověka natolik, že mi naprosto nezbývá prostor, abych to náležitě vyjádřila. Veškeré své aktivity, související s jeho dílem, podnikám v dobré víře, že by ho spíš potěšily než rozčílily. Myslím, že je dobré na jeho dílo navazovat: kultivovaně a s citem, ale i s tvůrčí svobodou - a budu ráda, bude-li mě kontaktovat ten, kdo smýšlí podobně

kontakt: mail: laisi.finwen@centrum.cz, nebo diskusní fórum HOfyland


Pokud se o mně chcete dozvědět víc, nabízím knížku vzpomínek: Maminka píše paměti...

...nebo s obrázky ke stažení


Jaké pořádáme akce? Jak je možno se jich zúčastnit? Vše se můžete dozvědět zde...



Jako příklad.... Deník tábora 2010 - Muminí larp

pondělí 19. července

Od časného odpoledne zadělává muminkova maminka lívance a smaží. Ani tu vaničku na to nemá, tu jí zabral tatínek na brusinkovou bowli. Zato Šňupálek obětavě odložil klobouk a dýmku a pomáhá s pečením řízků. Pozvolna se sjíždějí domácí i hosté: Ferko s půvabnými oušky (škoda, že se pak někam zatoulal); dryáda s miminkem, Bambul v laboratorním plášti a samozřejmě sukni po tetě; Čenich s dokonalou oháňkou; Dwar trpaslík s nádherným plnovousem, za který se trošku stydí; decentně, ale slušivě oděné princezny, s nimiž si v eleganci nijak nezadala přírodně laděná orlí či kočičí žena; minotaur s dobře vyvinutými rohy a další. Dostavil se i Čaroděj a lívance ho dobře naladily, takže byl připravený hráčům splnit každé přání. Žel, nepodařilo se kvůli jazykové bariéře, tak dal aspoň muminkově mamince za lívance kindervajíčko. Muminek by byl chtěl taky, ale Klobouk napodruhé zastávkoval a vytvořil jen mrkev.

úterý 20. července

Idyla byla přerušena nejhorší možnou událostí vůbec: novou ztrátou kabelky muminkovy maminky. Hosté byli tak hodní, že se pokusili pomoci a propátrávají okolí. Velmi brzy zjistili, že pachatelem je chromý kondor, žijící nedaleko. Poté, co ho vystopovali, svého činu litoval a byl ochoten kabelku vrátit, ale v jeho skrýši už se povalovaly jen všelijaké jiné cennosti jako hliníkový tác nebo krabička s hřebíky (a samosebou jeho vlastní kabelka). Hledaný předmět zmizel podruhé a tentokrát už nikdo netušil, kde by mohl být.
Kromě toho zažili hosté ještě všelijaká jiná dobrodružství. Našli Pastýřce ztracenou ovečku, setkali se se Zlatým drakem (nejmenší skřítek našel odvahu ho podrbat a dostal od něj zlatou šupinu) a zatancovali si s mimlou. Lesní diblík je trochu škádlil, ale čelili mu rozhodně s větší dávkou humoru než Marnotratný princ, takže nakonec ještě diblíka před princem chránili. Vrátili se s kouzelnou flétnou a Hopíkem dobré zábavy.

středa 21. července - pátek 23. července

Hosté pokračují v pátrání. Narazili na další možnou stopu: na kraji lesa je totiž přepadli loupežníci. Se zlou se však potázali, lukostřelkyně byly rychlé. Následujícího dne hosté objevili prozatímní loupežnický brloh a zneškodnili další část bandy, ale kabelka muminkovy maminky v lupu nalezena nebyla a zajatce nebylo možno vyslechnout, neboť příliš uráželi trpaslíky a byli za to zástupcem tohoto lidu bez milosti podřezáni. K dovršení všeho jeden loupežník prchl polonahý trním a hložím, aby varoval zbývající.
Z kterého směru loupežníci do lesa přicházeli, věděla jen Bludička, a kde je Bludička, věděl jen Skřítek, a kde je Skřítek, věděl jen Lesní muž... nebo to bylo obráceně? A ještě k tomu Skřítek zřejmě usilovně hledal Jezevce...
Hráči byli nicméně tak hodní, že nakrmili Lesního muže (hmyzem podle jeho vlastního přání) a se všemi lesními bytostmi se postupně seznámili. Byli tak milí a laskaví, že je dokonce ani Bludička nenechala zabloudit. Tak se dozvěděli, že hlavní brloh loupežníků bude pravděpodobně v horách, a čile se tam vypravili (neboť, jak prozradila Kočičí žena při jazykových cvičeních s Čarodějem, "rádi bojujeme a bojovat s loupežníky není nemorální").
Nu, zbytek bandy vzal pochopitelně už dávno do zaječích, jediný, kdo byl v brlohu dopaden, byla chudák opuštěná loupežnická hospodyňka. Zato ale potkali sličnou trolici, která jim za pár receptů věnovala olověné halušky ze své kuchyně, jejího muže trola a bandu kníratých trpaslíků, pátrajících po zloději Čelenky neviditelnosti. Stopy vedly také k loupežníkům, ale vlastníka Čelenky neviditelnosti není tak snadné vypátrat a trpaslíky bylo nakonec nutno nechat, aby si poradili sami.

Kolem domu muminků mezitím obcházel archeolog, hledající stopy noldorské civilizace. S vydatnou pomocí skřítka se podařil unikátní nález: stéla s celým plánkem noldorského paláce! Archeolog se podle ní pokusil kopat, ale trefil se špatně a hledal zřejmě pokladnici na místě trůnního sálu a ještě k tomu nic nevykopal. Jak už to bývá, sotva musel od práce odejít, hosté párkrát hrábli do země a objevili snad nejcennější artefakt ze všech, Noldorský list. Jakmile ho opraví, budou se moci s každým dorozumět bez jazykových bariér!
Okamžitě vypukla zlatá horečka a kopalo se leckde. Hosté se (zatím stále ještě přes tlumočníka) domluvili s Čarodějem, že mu dají všechny červené drahokamy, které najdou, a on jim jiné cennosti. Čaroděj však neměl šťastnou ruku, ať se namáhal sebevíc. Také Čenich uzavřel výhodnou dohodu o vzájemné pomoci, nicméně žádné další šperky už nikdo nevykopal. Zato byla (kromě víček od pet flašky v hloubce nula apod.) objevena další stéla s nápisem, který byl řádně zakreslen, přepsán i vyluštěn během pár okamžiků. Jedno či dvě písmenka stále chyběla, ale hosté si poradili: protože jim připadalo, že nápis je quenijský, přečetli ho Čarodějovi a ten se začal smát, neboť mu porozuměl. Pantomimicky vysvětlil jeho obsah: Grál je ukryt v hnojišti! Okamžitě došlo k horlivému hledání Grálu, to však bylo přerušeno další výpravou a delší dobu se k němu nikdo nevrátil.
To byla škoda, neboť docházelo i k neblahým událostem. Mezi hosty vypukl mor. Snažili se sice vařit všelijaké lektvary, ale měly příliš nízkou účinnost. Entka přispěchala na pomoc s entí polívkou a pantomimicky hráčům vysvětlila, jak ji užívat, nicméně do výsledného nápoje přes noc napršelo a už se nedal použít. (Grál byl nakonec objeven a nemocný vyléčen těsně před koncem všech dobrodružství.)
Co horšího, trpaslík se dozvěděl, že jeho království bylo vypleněno skřety. Oholil svůj vous a prohlásil, že si ho nenechá znovu růst, dokud ho nedobude zpět.

sobota 24. července - neděle 25. července

Tak došlo vůbec k největší a nejobtížnější výpravě: hráči se nabídli, že trpaslíkovi pomohou, a protože jeho království leželo shodou okolností v Osamělých horách, rozhodli se také pomoci Šňupálkovi s hledáním Kníkly a Pískly v Moranině doupěti.
Výprava byla dlouhá, proto jí předcházely pečlivé přípravy. Kromě nezbytného zasobování probíhalo též usilovné, důkladné a nápadité malování válečnými barvami. Případní nepřátelé byli už předem bez šancí!
Počítalo se s tábořením v přírodě, neboť do Osamělých hor je daleko. Cestu navíc hned na počátku zbrzdila další obtíž: družinka nechtěně znavigovala Lesního draka na Marnotratného prince a protože princ své poklady před drakem bránil, vyvázl téměř mrtvý. Hosté ho obětavě zachraňovali a statečně pak pochodovali až do tmy.
Dorazili až k ústí slují, vedoucích do Osamělých hor, tam však byli zaskočeni skupinkou hatifnatů, s nimiž se naštěstí už domluvili pomocí opraveného Noldorského listu. Zjistili, že někteří hatifnati trpí kritickým nedostatkem elektřiny, a podle rad ostatních nanosili světélka a uzavřeli obvod, aby jim pomohli. Nebylo to jednoduché, neboť vyhladovělí pološílení hatifnati se na světélka dychtivě vrhali, čímž je nechtěně vždycky vybili a vyplýtvali nadarmo. Byla tu ale jedna pomoc: zatahat je za ocásek, čímž byli na chvíli znehybněni. Hosté si vedli velmi dobře, chránili světélka vlastním tělem a promyšleně spolupracovali (nech si zhasnout světélko a honem tahej za ocásky :). Posléze byl úkol vykonán a díky navázanému kontaktu s hatifnaty konečně také zachycena stopa Kabelky.
Po zaslouženém odpočinku hráči pokračovali temnotou štoly, svedli vítěznou bitku se skřety mytými i nemytými, nechali jejich mrtvá těla napospas supům, a po nezbytném ošetření unavených, raněných, omdlévajících a umírajících slanili do Moranina brlohu, kde se jim podařilo výměnným obchodem s Moranou získat nejen Kníklu a Písklu, ale dokonce i (pro ni) méně hodnotné potraviny z její zásobárny. To bylo skutečně potřeba, neboť jejich vlastní zásoby už docházely. A to zbývala ještě zpáteční cesta, kterou ti nejstatečnější dokončili až pozdě v noci...

pondělí 26. července - úterý 27. července

Družinka nyní už věděla, že Kabelku má jiná skupina hatifnatů, přebývající na ostrově v moři. Zbývala jen maličkost: postavit loď schopnou plavby, aby se k nim dostali. To se bravurně podařilo a mořeplavbu všichni přečkali bez nejmenší úhony. Pak vystopovali hatifnaty, kteří očividně považovali kabelku za velkou vzácnost a jakmile zaregistrovali blížící se hráče, shlukli se kolem ní, připraveni ji bránit. Hráči se naštěstí velmi snažili s nimi domluvit po dobrém a také se to podařilo pomocí Noldorského listu (těsně předtím, než byl - asi nenávratně - ztracen). Řešení bylo nakonec překvapivě jednoduché: v Kabelce byl totiž barometr, který tam maminka přidala, když díky Moraně, čenichající okolo domu, docházelo k častým výkyvům počasí. Družinka nechala hatifnatům barometr a dostala Kabelku. Při jejím slavnostním předávání odpálil Bambul dokonce několik rachejtlí.

úterý 27. července - středa 28. července

Odměnou za nález Kabelky byla slíbená oslava Samovládcových narozenin. Její součástí byla velká hostina, na níž Bambul obětavě griloval spoustu masa a bowle tekla proudem. Pod vínem seděl obrovský pavouk, který lákal hosty na zlato do svého brlohu. Naštěstí byli tak obratní, že chyceno v pavučinách a sežráno jich bylo opravdu jen minimum. Čaroděj splnil mnohá přání, vytvořil například šnečka, kolečko a plno malých bublifuků. Konečně se dostavila i Ferka a předávala medaile. Oslavy přilákaly i trhovce, který rozložil své zboží. A všude se dala nalézt vejce s půvabnými obrázky muminků, bambulů, Moran, draků a dalších bytostí a krásně vyvedenými nápisy v tengwar jako "Melkor je vůl" nebo "prasklý vajíčko". Nejdůležitější však arci bylo, že vejce měla čísla a každé číslo vyhrávalo. Vejce s první cenou bylo sice díky velké horlivosti při uklízení vyvezeno do kontejneru na plasty, ale ještě se ho podařilo zachránit.

Nyní už jsou všichni zase doufejme šťastně ve svých světech a co jim napsat na závěr? Byli jste úžasně šikovní, znalí bylinek, stateční, pracovití, ale především optimističtí a nadšení. Jste určitě ti nejlepší hosté, jaké kdy muminkova maminka doma měla! Bude na Vás v dobrém vzpomínat...



Materiály na psychologický workshop 2012 jazyky1
jazyky2
jazyky3
jazyky4
jazyky5
jazyky6
jazyky7
jazyky8
jazyky9
jazyky10
jazyky11


Kartičky z Melwen = 1 bž navíc...