Přehled
gramatiky
Množné
číslo
Prosté
U podstatných jmen končících na: mn.č.
souhlásku nebo e i (výjimky:
malle/maller, tyelle/tyeller)
jinou samohlásku nebo ie r
U přídavných jmen:
souhlásku nebo e i
a e
ea ie
Sloveso přibírá -r.
Skupinové
(označuje několik
z většího počtu, spolu s určitým členem
i = ti: znamená "mnozí")
- koncovka -li, po souhlásce -eli, ale
souhlásky r a l dají naopak úsporná dvě l
Dvojné
(označuje v pozdější quenijštině pouze páry)
- koncovky: -t nebo -u.
U se používá:
- pokud ve slově už je d nebo t
- zřejmě i pokud podst. jm. končí na souhlásku
- "tradičně" pro přirozené páry, zejména části těla (ale
i pár manželský)
- nahrazuje
koncovou samohlásku (výjimkou jsou peu, rty)
- přibírá
všechny koncovky naprosto pravidelně
T se používá
- v ostatních případech
- u částí těla, pokud se mezi kmen a koncovku
vkládá ještě nějaká přípona (a
zřejmě i pokud končí na samohlásku:
doložený je duál mát slova má, ruka)
- zdvojené l, s a n v koncovkách je t nahrazeno
- v koncovkách s
"n" a "l" je t vždy na
2. místě: -nta, -lto, -nten (7.p.), -nt (3.p.), ale: -tse, -twa, -to
Sloveso může (ale asi nemusí) mít také koncovku -t. Přídavné jméno je (zatím)
v prostém mn.č.
U se
připojuje před koncovku, kdežto t za ni.
Zájmena:
(Alternativy, na které můžete narazit, jsou popsány ve
čtvrté lekci.)
Zájmenné koncovky
Přivlastňovací osobní
1.j. -nya -n,
-nye
2.j. familiérní -tya -t,
-tye
2.j. zdvořilá -lya -l,
lye
3.j. m a ž (možná i stř) -rya -s,
rye
1.mn. pokud oslovený není součástí
"my" -mma -mme
pokud oslovený je součástí "my" -lma
-lme
1.duál (osoba, jíž vykám, a já)
-lwa -lwe
(osoba, jíž tykám, a já, by zřejmě
měly zájmena -nka a -nke: "n" za "já" a "ke" za
"ty")
(Doložená
forma je ale -nki.)
2. mn. -lda -lde,
-l
2. duál -sta -ste
3.mn. -nta (evtl. -lta) -nte
(evtl. -lte)
3. duál -tta -tte
- předložky/pádové
koncovky přijdou až za zájmeno;
koncovka množného čísla r, t až
úplně nakonec (na rozdíl od u a li)
- pokud
je podmět jasný, není nezbytně nutné dávat zájmeno ke každému slovesu
- pokud podst. jméno končí na souhlásku, vkládá se v množ. čísle a
v 1. osobě j.č. -i
- v ostatních osobách j. č. možná i, možná e
- pokud se připojuje -nya ke slovu, končícímu
na -n, samohláska se nevkládá, ale koncové -n se ztratí
-
normální koncovka 1.os. je -n, -nye
se používá především, pokud následuje
další přípona (viz dále). Podobně i -tye,
-lye, -rye
- za osobní
zájméno může ještě přijít koncovka,
označující předmět ve 4. pádě, například -s "to": utúvie-nye-s =
našel jsem to
3. os.j. -s
3. os. mn. -t
- v infinitivních
vazbách se u slovesných kmenů, končících na souhlásku, ke kterým se
připojuje pouze zájmeno předmětu, vkládá -ta
(tato vazba není jedinou možností, lze použít i samostatných zájmen)
Samostatná zájmena
ni
"já" (nin "pro mě" atd.), ve 4.p. možno i nye
ke "ty" (familiérní), ve 4.p. možno i
tye
se
"on, ona", sa "ono"
ta
"to" (a univerzální zájméno pro 3.os.)
me
"my" met
"my dva" (skloňuje se jako duál na "t"!, podobně i dále)
le "vy" (mn. i j. zdvořilá, rozšířená verze pro 4. p. bude
zřejmě rozlišovat lye pro vykání a lde pro mn. č.) duál:
let
te
"oni" (existuje možnost, že se
přibráním osobních koncovek změní v tie, ale kolidovalo by to s tie cesta)
Zdůrazněné tvary
- před koncovku
se přidá e, v první os. j.č. -i
- 3. os. j.č.
zní erye
- přivlastňovací
zájmena: ninya (můj), menya (náš) a možná i
další tvary osobních zájmen, doplněné o -nya
Sloveso,
jehož podmětem je takovéto samostatné zdůrazněné zájméno, se chová jako sloveso
po normálním podmětu, to jest nemá už zájmennou koncovku, pouze případně koncovku
množného čísla
Všechna samostatná zájmena - i ta,
označující více osob - přibírají pádové koncovky j.č.
Samostatná zájmena mohou přibírat předložky
- (např. o- v podobě "óni = se mnou")
Zvratná zájmena se tvoří přidáním
předpony in-.
1. j.č. imne, imni (možno zřejmě obojí dle vlastní volby) mn.č. imme
(="já
se" atd. - zatímco "si" by mohlo vzniknout připojením dativní
koncovky, tedy "imnin")
2. j.č. tykání intye, vykání imle mn.č. inde
3. j.č. inse, insa
mn.č. inte
Ještě je uveden
tvar "inwe" jako varianta pro 1.os.mn.č., který by v
"našem" systému zřejmě odpovídal 1. mn. duální.
Pády a
koncovky s funkcí předložky:
Pouze jediný pád, genitiv prostý, tvoří množné číslo od
tvaru množného čísla.
Všechny ostatní pády se v množném čísle tvoří od tvarů čísla
jednotného.
Koncovka
skupinového mn.č. zůstane před příponou tvaru pro mn.č.
Význam "v, na (např. "na stromě")":
- koncovka -sse, mn.č. -ssen (po souhlásce -esse, -issen)
Význam
"do, směrem k/na" (někdy ale i "na povrchu"):
- koncovka -nna, mn.č. -nnar (po souhlásce -enna, -innar)
Význam
"z":
- koncovka -llo, mn.č. –llon (po
souhlásce -ello, -illon)
U všech těchto koncovek, pokud slovo končí na -n,
nevkládá se -e (i), ale naopak se -n ztratí.
Holý 2. pád, nevyjadřující žádné místní
vztahy, jen původ nebo podobnou souvislost:
- koncovka -o, která nahrazuje a na konci kmene, ale ne jiné samohlásky (koncové o se
zneviditelní)
- v množném čísle: -on, přidává se k tvaru množného čísla
Druhý pád, zdůrazňující vlastnictví předmětu:
- koncovka -va, u slov končících na souhlásku -wa. Koncové e se
prodlouží.
- v množném čísle -iva, připojí se k tvaru j.č., koncové e (a nejspíš
též i) se změní v dlouhé í
(zatímco
např. a se nemění); ve skupinovém možném
čísle prodlužuje í: vaimali hinalíva
Pokud
je v množném čísle nikoli vlastník, ale předmět sám, koncové a se může, ale také nemusí, změnit v e.
3. pád:
- koncovka -n, u slov na souhlásku -en
- v mn.č. -in (ke tvarům j.č.,
koncové -e zmizí) (nikoli ale jiné samohlásky, snad až na i)
-
s tímto pádem se pojí některé neosobní vazby sloves (např. mauya nin,
musím)
4. pád splynul s prvním
7. pád: (význam čistě kým, čím)
- koncovka -nen, po souhlásce -enen, mn.č. vždy -inen,
- přidává se k tvarům j.č., přičemž koncové -e se s -i spojí v dlouhé í.
Prodlužuje také í skupinového množného čísla.
Slovesné tvary
Přítomný čas prostý
("aorist")
Ve 3. osobě j.č.
(pokud věta má podstatné jm. jako podmět)
- použijete
sloveso v základním tvaru (u slovníků, kde
uvedený kmen končí na souhlásku, přidáte -e)
- pokud uvedený
kmen končí na ta nebo ya (a pravděpodobně i na o), ponecháte sloveso beze změny
- pokud končí na
u po k, l, ng, r, s, a, t, změní se ve 3. osobě koncovka na -we. Podobně se
pravděpodobně -vu změní na -we.
- v případě u po
jiné hlásce existují dvě možnosti: buď se -e připojí, ale díky kombinaci s "u" se z něj stane -i i bez
koncovky, dohromady tedy -ui, nebo
se nepřipojí, ale pak se z koncového -u stane -o: lapu/lapui nebo lapo.
- u kmenů,
končících na -i, bude nejpravděpodobněji 3. os. končit na -e
Před jakoukoli
koncovkou (zájmen, množných čísel)
- koncové e se změní v i
- u sloves na -u pravděpodobně vznikne buď -wi nebo -ui
- jiné
samohlásky se nemění
Přítomný čas průběhový
(doložený jen
pro základní slovesa s kmenem na souhlásku+e, na -u a možná i pro krátká
slovesa na -a (nikoli ta tvořená příponou -ta, ya)
- prodlouží kmenovou samohlásku a na
konec připojí a, přičemž z koncového
a se stane ea
Přídavná jména slovesná
činná:
koncovka -la (po souhlásce -ila) - stejná pro
obě čísla!!
trpná: koncovka -ina (i po samohlásce), mn.č. -ine
slovesa, končící -ya, rozhodně aspoň někdy tuto
koncovku ztrácejí:
slovesa, končící na -ta po
samohlásce, přibírají "n", které se dostane před "t":
Infinitiv,
použitelný i jako podstatné jméno
slovesné ("gerund infinitiv"):
- koncová
samohláska je zaměněna za ie, což
lze u všech sloves kromě těch končících na -ya (která s největší pravděpodobností
odloží koncovku)
- tento infinitiv může přibírat pádové
koncovky jako podstatné jméno, tedy např. -n (k, pro) v účelových větách
Čas předpřítomný
- místo koncové
samohlásky nebo -ya se připojí -ie,
kmenová samohláska se prodlouží (pokud není
přirozeně dlouhá) a v původní podobě se dá ještě jednou před slovo
- z dvojhlásek se
opakuje první samohláska
- předsouvat
samohlásku není bezpodmínečně nutné (lze
vynechat v hovorové řeči, ve verších a zejména tam, kde slovo začíná na
samohlásku)
Používá se pro minulost, která má těsný vztah k přítomnosti.
Čas budoucí
- místo koncové
samohlásky se připojí -uva
U
sloves, končících na u, se obě u spojí v dlouhé -úva
Čas minulý
- pro minulý čas je charakteristická koncovka -ne
-
koncové -e zůstává zachováno i
před dalšími příponami
- dlouhá (více než dvouslabičná) slovesa,
končící na -ta, tuto slabiku před
-ne prodlouží, pokud je předchozí slabika krátká:
airita
- airitáne
-
připojuje se ke koncovému -a a k
souhláskám, které se s "n" snesou: rn, mn, nn. Ostatní zpravidla
podléhají hláskovým změnám,
viz tabulka níže.
- krátká slovesa, končící na a,
se často chovají, jako by končila na e, nebo alespoň mají vedle připojení -ne
přes -a- i tuto alternativu
- alternativní způsob tvorby minulého
času u sloves s kmenem, končícím na souhlásku, je zakončení na e a prodloužení samohlásky. Příklady: ohtatyare - ohtatyáre, lave (ve významu
"lízne") - láve, tuve - túve, saka - sáke, sara - sáre.
- existují i
zcela nepravidelná slovesa
Přehled změn kmenové
souhlásky v minulém čase:
V prvním sloupci se vyhledá koncová souhláska
quenijského slovesa. Pokud se řádek ještě dělí na více možností, je potřeba
vyhledat i kořen slova a zjistit správnou možnost podle koncové souhlásky toho
kořene.
|
na
konci |
na
konci |
skupina
v min.č. |
příklad |
|
slovesa |
kořene |
|
|
1 |
k |
K |
nk |
take,
upevňuje – tanke |
2 |
l |
L |
ll |
wile,
letí – wille |
3 |
m |
M |
mn |
tame,
klepne – tamne |
4 |
n |
N |
nn |
kene,
vidí – kenne |
5 |
p |
P |
mp |
tape, blokuje
– tampe |
6 |
r |
D |
nd |
rere,
sije – rende |
7 |
R |
rn |
tire,
sleduje – tirne |
|
8 |
S |
ns, ss |
hrire,
sněží – hrinse, hrisse |
|
9 |
s |
TH |
ns |
kese,
pátrá po – kense |
10 |
v |
B |
mb |
tyave,
vnímá chutí – tyambe |
11 |
W |
nw |
kave,
klaní se – kanwe |
Poznámky: K
řádkům 8 a 9 existuje málo příkladů a chování skupiny ns je nejisté. K řádku 10
není doloženo nic, k řádku 11 jedno sloveso.