Přehled gramatiky

Množné číslo

Prosté

U podstatných jmen končících na: mn.č.

souhlásku nebo e i (výjimky: malle/maller, tyelle/tyeller)

jinou samohlásku nebo ie r

U přídavných jmen:

souhlásku nebo e i

a e

ea ie

Sloveso přibírá -r.

Skupinové

(označuje několik z většího počtu, spolu s určitým členem i = ti: znamená "mnozí")

- koncovka -li, po souhlásce -eli, ale souhlásky r a l dají naopak úsporná dvě l

Dvojné

(označuje v pozdější quenijštině pouze páry)

- koncovky: -t nebo -u.

U se používá:

- pokud ve slově už je d nebo t

- zřejmě i pokud podst. jm. končí na souhlásku

- "tradičně" pro přirozené páry, zejména části těla (ale i pár manželský)

- nahrazuje koncovou samohlásku (výjimkou jsou peu, rty)

- přibírá všechny koncovky naprosto pravidelně

T se používá

- v ostatních případech

- u částí těla, pokud se mezi kmen a koncovku vkládá ještě nějaká přípona (a zřejmě i pokud končí na samohlásku: doložený je duál mát slova má, ruka)

- zdvojené l, s a n v koncovkách je t nahrazeno

- v koncovkách s "n" a "l" je t vždy na 2. místě: -nta, -lto, -nten (7.p.), -nt (3.p.), ale: -tse, -twa, -to

Sloveso může (ale asi nemusí) mít také koncovku -t. Přídavné jméno je (zatím) v prostém mn.č.

U se připojuje před koncovku, kdežto t za ni.

Zájmena:

(Alternativy, na které můžete narazit, jsou popsány ve čtvrté lekci.)

Zájmenné koncovky

Přivlastňovací osobní

1.j. -nya -n, -nye

2.j. familiérní -tya -t, -tye

2.j. zdvořilá -lya -l, lye

3.j. m a ž (možná i stř) -rya -s, rye

1.mn. pokud oslovený není součástí "my" -mma -mme

pokud oslovený je součástí "my" -lma -lme

1.duál (osoba, jíž vykám, a já) -lwa -lwe

(osoba, jíž tykám, a já, by zřejmě měly zájmena -nka a -nke: "n" za "já" a "ke" za "ty")

(Doložená forma je ale -nki.)

2. mn. -lda -lde, -l

2. duál -sta -ste

3.mn. -nta (evtl. -lta) -nte (evtl. -lte)

3. duál -tta -tte

- předložky/pádové koncovky přijdou až za zájmeno; koncovka množného čísla r, t až úplně nakonec (na rozdíl od u a li)

- pokud je podmět jasný, není nezbytně nutné dávat zájmeno ke každému slovesu

- pokud podst. jméno končí na souhlásku, vkládá se v množ. čísle a v 1. osobě j.č. -i

- v ostatních osobách j. č. možná i, možná e

- pokud se připojuje -nya ke slovu, končícímu na -n, samohláska se nevkládá, ale koncové -n se ztratí

- normální koncovka 1.os. je -n, -nye se používá především, pokud následuje další přípona (viz dále). Podobně i -tye, -lye, -rye

- za osobní zájméno může ještě přijít koncovka, označující předmět ve 4. pádě, například -s "to": utúvie-nye-s = našel jsem to

3. os.j. -s

3. os. mn. -t

- v infinitivních vazbách se u slovesných kmenů, končících na souhlásku, ke kterým se připojuje pouze zájmeno předmětu, vkládá -ta (tato vazba není jedinou možností, lze použít i samostatných zájmen)

Samostatná zájmena

ni "já" (nin "pro mě" atd.), ve 4.p. možno i nye

ke "ty" (familiérní), ve 4.p. možno i tye

se "on, ona", sa "ono"

ta "to" (a univerzální zájméno pro 3.os.)

me "my" met "my dva" (skloňuje se jako duál na "t"!, podobně i dále)

le "vy" (mn. i j. zdvořilá, rozšířená verze pro 4. p. bude zřejmě rozlišovat lye pro vykání a lde pro mn. č.) duál: let

te "oni" (existuje možnost, že se přibráním osobních koncovek změní v tie, ale kolidovalo by to s tie cesta)

Zdůrazněné tvary

- před koncovku se přidá e, v první os. j.č. -i

- 3. os. j.č. zní erye

- přivlastňovací zájmena: ninya (můj), menya (náš) a možná i další tvary osobních zájmen, doplněné o -nya

Sloveso, jehož podmětem je takovéto samostatné zdůrazněné zájméno, se chová jako sloveso po normálním podmětu, to jest nemá už zájmennou koncovku, pouze případně koncovku množného čísla

Všechna samostatná zájmena - i ta, označující více osob - přibírají pádové koncovky j.č.

Samostatná zájmena mohou přibírat předložky - (např. o- v podobě "óni = se mnou")

Zvratná zájmena se tvoří přidáním předpony in-.

1. j.č. imne, imni (možno zřejmě obojí dle vlastní volby) mn.č. imme

(="já se" atd. - zatímco "si" by mohlo vzniknout připojením dativní koncovky, tedy "imnin")

2. j.č. tykání intye, vykání imle mn.č. inde

3. j.č. inse, insa mn.č. inte

Ještě je uveden tvar "inwe" jako varianta pro 1.os.mn.č., který by v "našem" systému zřejmě odpovídal 1. mn. duální.

Pády a koncovky s funkcí předložky:

Pouze jediný pád, genitiv prostý, tvoří množné číslo od tvaru množného čísla.

Všechny ostatní pády se v množném čísle tvoří od tvarů čísla jednotného.

Koncovka skupinového mn.č. zůstane před příponou tvaru pro mn.č.

Význam "v, na (např. "na stromě")":

- koncovka -sse, mn.č. -ssen (po souhlásce -esse, -issen)

Význam "do, směrem k/na" (někdy ale i "na povrchu"):

- koncovka -nna, mn.č. -nnar (po souhlásce -enna, -innar)

Význam "z":

- koncovka -llo, mn.č. –llon (po souhlásce -ello, -illon)

U všech těchto koncovek, pokud slovo končí na -n, nevkládá se -e (i), ale naopak se -n ztratí.

Holý 2. pád, nevyjadřující žádné místní vztahy, jen původ nebo podobnou souvislost:

- koncovka -o, která nahrazuje a na konci kmene, ale ne jiné samohlásky (koncové o se zneviditelní)

- v množném čísle: -on, přidává se k tvaru množného čísla

Druhý pád, zdůrazňující vlastnictví předmětu:

- koncovka -va, u slov končících na souhlásku -wa. Koncové e se prodlouží.

- v množném čísle -iva, připojí se k tvaru j.č., koncové e (a nejspíš též i) se změní v dlouhé í

(zatímco např. a se nemění); ve skupinovém možném čísle prodlužuje í: vaimali hinalíva

Pokud je v množném čísle nikoli vlastník, ale předmět sám, koncové a se může, ale také nemusí, změnit v e.

3. pád:

- koncovka -n, u slov na souhlásku -en

- v mn.č. -in (ke tvarům j.č., koncové -e zmizí) (nikoli ale jiné samohlásky, snad až na i)

- s tímto pádem se pojí některé neosobní vazby sloves (např. mauya nin, musím)

4. pád splynul s prvním

7. pád: (význam čistě kým, čím)

- koncovka -nen, po souhlásce -enen, mn.č. vždy -inen,

- přidává se k tvarům j.č., přičemž koncové -e se s -i spojí v dlouhé í.

Prodlužuje také í skupinového množného čísla.

Slovesné tvary

Přítomný čas prostý ("aorist")

Ve 3. osobě j.č. (pokud věta má podstatné jm. jako podmět)

- použijete sloveso v základním tvaru (u slovníků, kde uvedený kmen končí na souhlásku, přidáte -e)

- pokud uvedený kmen končí na ta nebo ya (a pravděpodobně i na o), ponecháte sloveso beze změny

- pokud končí na u po k, l, ng, r, s, a, t, změní se ve 3. osobě koncovka na -we. Podobně se pravděpodobně -vu změní na -we.

- v případě u po jiné hlásce existují dvě možnosti: buď se -e připojí, ale díky kombinaci s "u" se z něj stane -i i bez koncovky, dohromady tedy -ui, nebo se nepřipojí, ale pak se z koncového -u stane -o: lapu/lapui nebo lapo.

- u kmenů, končících na -i, bude nejpravděpodobněji 3. os. končit na -e

Před jakoukoli koncovkou (zájmen, množných čísel)

- koncové e se změní v i

- u sloves na -u pravděpodobně vznikne buď -wi nebo -ui

- jiné samohlásky se nemění

Přítomný čas průběhový

(doložený jen pro základní slovesa s kmenem na souhlásku+e, na -u a možná i pro krátká slovesa na -a (nikoli ta tvořená příponou -ta, ya)

- prodlouží kmenovou samohlásku a na konec připojí a, přičemž z koncového a se stane ea

Přídavná jména slovesná

činná: koncovka -la (po souhlásce -ila) - stejná pro obě čísla!!

trpná: koncovka -ina (i po samohlásce), mn.č. -ine

slovesa, končící -ya, rozhodně aspoň někdy tuto koncovku ztrácejí:

slovesa, končící na -ta po samohlásce, přibírají "n", které se dostane před "t":

Infinitiv, použitelný i jako podstatné jméno slovesné ("gerund infinitiv"):

- koncová samohláska je zaměněna za ie, což lze u všech sloves kromě těch končících na -ya (která s největší pravděpodobností odloží koncovku)

- tento infinitiv může přibírat pádové koncovky jako podstatné jméno, tedy např. -n (k, pro) v účelových větách

Čas předpřítomný

- místo koncové samohlásky nebo -ya se připojí -ie, kmenová samohláska se prodlouží (pokud není přirozeně dlouhá) a v původní podobě se dá ještě jednou před slovo

- z dvojhlásek se opakuje první samohláska

- předsouvat samohlásku není bezpodmínečně nutné (lze vynechat v hovorové řeči, ve verších a zejména tam, kde slovo začíná na samohlásku)

Používá se pro minulost, která má těsný vztah k přítomnosti.

Čas budoucí

- místo koncové samohlásky se připojí -uva

U sloves, končících na u, se obě u spojí v dlouhé -úva

Čas minulý

- pro minulý čas je charakteristická koncovka -ne

- koncové -e zůstává zachováno i před dalšími příponami

- dlouhá (více než dvouslabičná) slovesa, končící na -ta, tuto slabiku před -ne prodlouží, pokud je předchozí slabika krátká:

airita - airitáne

- připojuje se ke koncovému -a a k souhláskám, které se s "n" snesou: rn, mn, nn. Ostatní zpravidla podléhají hláskovým změnám, viz tabulka níže.

- krátká slovesa, končící na a, se často chovají, jako by končila na e, nebo alespoň mají vedle připojení -ne přes -a- i tuto alternativu

- alternativní způsob tvorby minulého času u sloves s kmenem, končícím na souhlásku, je zakončení na e a prodloužení samohlásky. Příklady: ohtatyare - ohtatyáre, lave (ve významu "lízne") - láve, tuve - túve, saka - sáke, sara - sáre.

- existují i zcela nepravidelná slovesa

Přehled změn kmenové souhlásky v minulém čase:

V prvním sloupci se vyhledá koncová souhláska quenijského slovesa. Pokud se řádek ještě dělí na více možností, je potřeba vyhledat i kořen slova a zjistit správnou možnost podle koncové souhlásky toho kořene.

	na konci	na konci	skupina v min.č.	příklad
	slovesa	kořene
1	k	K	nk	take, upevňuje – tanke
2	l	L	ll	wile, letí – wille
3	m	M	mn	tame, klepne – tamne
4	n	N	nn	kene, vidí – kenne
5	p	P	mp	tape, blokuje – tampe
6	r	D	nd	rere, sije – rende
7		R	rn	tire, sleduje – tirne
8		S	ns, ss	hrire, sněží – hrinse, hrisse
9	s	TH	ns	kese, pátrá po – kense
10	v	B	mb	tyave, vnímá chutí – tyambe
11	v	W	nw	kave, klaní se – kanwe

Poznámky: K řádkům 8 a 9 existuje málo příkladů a chování skupiny ns je nejisté. K řádku 10 není doloženo nic, k řádku 11 jedno sloveso.