6. lekce Eldarské etymologické kořeny

vše podstatné: Quenduluin

doplňkové texty kurzívou (pro snazší přeskakování): Laisi (kde není zmíněno jinak)

Tento text vysvětluje, co jsou eldarské etymologické kořeny a jakým postupem se z nich odvozují quenijská slova. Lze si tak pomoci při tvorbě nových slov, která se nám od Tolkiena nedochovala. To je však až ten nejkrajnější cíl. Zároveň nám dá větší představu o etymologiích slov, hláskových změnách a příponách a umožní nám vyvarovat se chyb, kterých by se čtenář, inspirovaný předchozími kapitolami :), mohl začít dopouštět.

Pokud jde o hláskové změny, ke kterým dochází při ohýbání slov, nemůže nám tento text žel dát přesné vodítko, kde je čekat u slov, nezmíněných ve slovnících (podrobněji viz dále). Dá nám ale větší vhled do věci a větší míru orientace. A umožní nám minimálně vytvářet složená slova i slova pomocí doložených předpon a přípon bez jakýchkoli omezení.

Pokud jde o tvorbu nových slov, je rozhodně doporučena. Na poli odvozenin od stávajících kmenů samozřejmě už dávno živě probíhá. Ale nic nebrání tomu vytvářet i nedoložené kmeny a odvozovat slova z nich. Naopak, dá se jen předpokládat, že elfi, pro něž byla práce se slovy jejich nejvlastnější radostí, nenechali ani jediný kmen nevyužit. A máme dokonce vodítko, podle kterého můžeme takovým nedoloženým, avšak hláskoslovně myslitelným kmenům přiřazovat významy: totiž zvukomalebnost, doloženou jak teoreticky, tak mnoha praktickými příklady.

Je k tomu však vedle znalosti pravidel nutná ještě další věc, totiž týmová spolupráce. Pokud si bude každý autor vymýšlet slova zcela volně a po libosti bez týmové spolupráce, výsledkem bude chaos, a ne živý jazyk. Proto je nutné přinejmenším zveřejňování výsledků, a téměř nezbytná je i nějaká společná platforma, kde by se výsledky daly snadno vyhledat a kde by se přebytečná slova zase eliminovala (o nevhodných nemluvě). A mnohem lepší než volná tvorba a následné sdílení by byla i týmová spolupráce během procesu tvorby. Ta by umožnila pracovat systematičtěji a mimo jiné vytvořit slova, která nejvíc chybějí. Což zpravidla nebývají konkrétní odvozeniny od kmenů s jasným významem, ale všelijaká slůvka pomocného typu.

Kořeny a jejich stavba

(I) Eldarské etymologické kořeny jsou slovní základy, které jsou společné pro quenijštinu, sindarštinu i ostatní eldarské jazyky. Každý kořen má svůj význam. Kořeny se obvykle zapisují velkými písmeny:

KHAJ „vzdálený“, DAJ „stín“, SLIW „chorý, bledý“, SKAL „stínit, halit, ukrývat před světlem“, THUS „zápach“, GALAD „rozložitý strom“, 3AR „mít, držet“, ...

(II) Kořeny mohou obsahovat i hlásky a hláskové kombinace, které quenya nemá. Tak například hned první kořen začíná písmeny KH, které označují přídechové k. Poslední z vypsaných kořenů začíná na 3 (trojka, ale má to být staroanglický yogh) – to se čte jako znělé ch. Pokud je samohláska psána s čárkou, neznamená to, že je dlouhá, nýbrž že má přízvuk. >>> Seznam 1.

(III) Kořen lze v quenijském slově někdy rozeznat velmi snadno – např. KAJ v kaita- „ležet“. Jindy nejsou všechny hlásky kořene ve slově zastoupeny, nebo jsou změněny, kupříkladu ve slově alda „strom“, které má kořen GALAD. Může se i stát, že ani jedna hláska není stejná: lëo „stín“, kořen DAJ.

(IV) Stavba kořene má svoje pravidla. Předně má-li kořen více samohlásek, jsou všechny stejné (s výjimkou menšího počtu kořenů s U na konci). Jedná se o výskyty kořenové samohlásky aneb sundómy, vyplňující souhláskovou kostru kořene. Opakování samohlásky na konci kořene (takzvaná ómataina) význam kořene nemění, např. KWETE je jen jiná forma zápisu kořene KWET. Samohláska musí být samozřejmě alespoň jednou přítomna, NI nelze zkrátit na N.

(V) Souhlásková kostra kořene (kanta, „tvar“) se skládá z jednoho, dvou či tří souhláskových prvků. Souhláskovým prvkem může být obyčejná souhláska (např. T), souhláska zapsaná více písmeny (např. TH – přídechové t) nebo i pevná skupina souhlásek (třeba ST, SKW). Dovnitř této skupiny nemůže kořenová samohláska přijít. >>> Seznam 1.

(Protože bylo těžké nejenom dělat cvičení, ale i jen pochopit pravidla bez snadného přístupu k seznamům, uvádím je ve zkrácené podobě na příslušném místě textu. Protože ale k jednomu seznamu odkazuje víc míst ve výkladu, a hlavně proto, že dlouhé seznamy by výklad zatížily příliš, nechávám je v plném znění na původním místě za výkladem. Je tedy zpravidla potřeba si jednou příslušný seznam vyhledat a přečíst celý, než se člověk pustí do používání jeho zkrácené podoby. Dlouhé seznamy jsem občas doplnila analogiemi s češtinou pro snazší vstřebání.)

Zkrácený seznam 1.: Inventář hlásek a hláskových skupin vyskytujících se v kořenech.

Samohlásky: I, E, A, O, U.

Souhlásky, které se mohou vyskytovat na libovolném místě: B, D, G, 3/H, J, K, KH (přídechové k), L, M, N, Ñ (zadní n), P, R, S, T, TH (přídechové t), W.

Souhlásky a souhláskové skupiny, které se používají především na začátku kořene, na konci nikdy nebo zřídka: DJ, GJ, GL, GR, GW, KHJ, KJ, KW, MB, ND, NJ, ÑG, ÑGJ, ÑGW, PH (přídechové p), SJ, SK, SKJ, SKW, SL, SM, SN, SP, SR, ST, SW, TJ.

Cvičení (výsledky jsou na konci kapitoly)

1. Z následujících kořenů vyškrtněte ty, které neodpovídají pravidlům pro stavbu kořenů. Z počátečních písmen zbývajících kořenů vychází tajenka.

NILD, NDIL, ONO, PRASE, LAMA, DARAM, ZAK, AK, RIKH, EKES, MÆR, TEKIL, TULUKUS

2. Pokuste se přiřadit quenijská slova k jejich etymologickým kořenům. Vyznačte při tom, které hlásky z kořene jsou ve slově beze změny zachovány.

Slova: kantea (čtvrtý), sangwa (jed), oronti (hory), asto (prach), kanja (smělý), satja (oddělit), sakan (hledám), alasse (radost), lóme (noc).

Kořeny: GALAS, DO3, KAN, KANAT, SAG, SAK, SAT, ASAT, OROT.

Vztahy kořenů mezi sebou, úpravy kořenů

(VI) Kořen je základem pro skupiny příbuzných slov, ale i kořeny mohou mít mezi sebou jistou příbuznost. Jedním z takových vztahů je rozšíření, při němž z kratšího kořene vzniká kořen delší. Rozšíření kořene zvětšuje množství dále odvoditelných slov a může význam původního kořene diferencovat. Například KWE je nejstarší kořen pro vokální řeč, a rozšířením z něj vzniklo – s přesnějšími významy – KWET „mluvit“ a KWEN „ten, který mluví“ = „elf“.

(VII) Dále lze kořen rozšířit opakováním kořenové samohlásky na začátku (augment). To již není, narozdíl od opakování samohlásky na konci, jen jiný zápis, nýbrž zaslouží si to ve výpisu kořenů samostatnou položku. Kupříkladu SED „klid, odpočinek“ – ESED; THIL „stříbrný svit“ – ITHIL.

(VIII) V kořeni lze obměnit samohlásku či některou souhlásku, tedy nahradit ji hláskou výslovnostně podobnou, čímž se získá základ pro další slova podobného významu. Tak známe například kořeny GOR „prudkost, ukvapenost, pud“, 3OR „varovat, radit, pobízet, naléhat“ a KHOR „spouštět, hnát“. >>> Seznam 2.

(IX) Prostředkem obměny může být i zesílení (antorjame), při němž se souhláska obohacuje na souhláskovou skupinu. Obzvlášť oblíbené jsou počáteční skupiny ND ze samotného N nebo D, a MB z M nebo B. Příkladem jsou kořeny DAK a NDAK, oba s významem „zabít“. >>> Seznam 3. Zesilování (nejen souhláskové, ale i samohláskové) se používá i při odvozování slov z kořenů (viz další oddíl).

Zkrácený seznam 2. Vybrané možnosti variace souhlásek v kořenech.

Znělá – neznělá: B – P, D – T, G – K.

Obyčejná – s přídechem (– úžinová): P – PH, T – TH – S, K – KH.

Obyčejná – se zaokrouhlením rtů – s měkčením: K – KW – KJ.

Záměna „slabých“ hlásek: 3 – J – W.

Záměna plynných hlásek: R – L.

Zvláštní případ KW – P.

Zkrácený seznam 3. Zesílení uplatňovaná při obměňování kořenů. Používá se na začátku kořenu, ne u prostřední nebo koncové souhlásky.

Doplnění závěrové souhlásky nosovkou: D > ND, B > MB, G > ÑG.

Doplnění nosovky závěrovou souhláskou: N > ND, M > MB, Ñ > ÑG.

Připojení S na začátek: K > SK, KJ > SKJ, KW > SKW, L > SL, M > SM, N > SN, P > SP, R > SR, T > ST.

Cvičení

3. Rozdělte vypsané kořeny beze zbytku do dvojic, v nichž je mezi kořeny nějaká příbuznost, a rozhodněte, která z výše uvedených čtyř to je.

ENEK, DOR, NDIS, TAM, DAM, DAK, NEK, NIS, NDAK, NJAR, DORON, NAR

4. Jak by vypadaly následující kořeny po zesílení počáteční souhlásky?

BAR, GAJ, NER, DER, ÑAL

A. Jsou příbuzná slova: horký - hořký, vidí - věda, jitro - jitří, had - ohyzdný, hlína - hmyz, děvečka - dojí, pelyněk - pálí, vít - věchet? Pokud ano, uplatnily se v nich nějaké výše popsané změny?

Zajímavá je také dvojice prší - prchá. To je hodně častá změna kmenové souhlásky (v quenijštině tak varíruje i sama výslovnost hy). Stejně jako v češtině to hodně závisí na následující "tvrdé" nebo "měkké" samohlásce (a,o,u vs. i,e). Zde ale zase rozlišuje význam. Jakými cestičkami k tomu slovo dospělo? Ve středověké češtině, v Podkoním a žáku, pršely slepice, když se dotyčný přiblížil (Eisner 132), ale déšť dštil. Ale v sanskrtu je sloveso varšati, které znamená prší. Nemluvě ani o tom, že dokážeme oba významy při ohýbání slova zaměňovat: prší, ale poprchává. Nemáme co vyčítat quenijštině, že tvoří různé minulé časy pro různé významy stejně znějícího slova...

Tvorba slov z kořenů

(X) Nikoho zřejmě nepřekvapí, že z kořenů vytvoříme slova pomocí předpon, přípon, koncovek a dalších prostředků. Je však třeba zdůraznit, že z eldarského etymologického kořene nelze tvořit přímo quenijská slova, nýbrž slova starého elfího jazyka – prvotní elfštiny nebo obecné eldarštiny. Nepoužívají se přípony quenijské, nýbrž staroeldarské. Z vytvořeného staroeldarského slova teprve pomocí hláskových změn uděláme slovo quenijské – anebo stejně tak dobře třeba sindarské, známe-li sindarská hláskoslovná pravidla.

(XI) Naprosto nejjednodušší je tvorba základních sloves. Jejich kmen je shodný s kořenem, nemá žádnou příponu. Příkladem je tul- „přijít“ od TUL nebo slas- „slyšet“ od SLAS. Z těchto kmenů lze snadno utvořit např. aoristní tvary koncovkou -i: tul-i „přichází“, slas-i „slyší“; nebo se zájmennou koncovkou tul-in/tul-injē „přicházím“, slas-in/slas-injē „slyším“. Vodorovnou čárkou nad písmenem se ve staroeldarských slovech vyznačuje dlouhá samohláska.

(XII) Některá krátká podstatná jména mohou rovněž obsahovat holý kořen, ale daleko běžnější je připojování dalších prvků na konec. Nejjednodušší z nich jsou tvořeny pouhou samohláskou, krátkou nebo dlouhou. Mnohdy je shodná s kořenovou samohláskou – pak je to vlastně ómataina: NER – ner-e „muž“, KAW – kaw-ā „příbytek“. Pokud je samohláska jiná, už se jedná jasně o příponu nezávislou na kořeni: LAWAR – lawar-ē „zlaté světlo“.

(XIII) Oblíbené jsou i přípony tvořené souhláskou a samohláskou, např. -tā, -jā pro slovesa, -mā, -la, -mō a spousta dalších pro podstatná jména. Příklad: KAL – kal-jā „svítit“, kal-mā „lampa“; TEK – tek-la „pero“; ÑGOL – ñgol-mō „učenec“. >>> Seznam 4. Staroeldarská koncovka množného čísla je pro všechna podstatná a přídavná jména -ī či krátce -i, takže kal-mā-i „lampy“. Příkladů použití předpon je méně, zde lze jmenovat en- s významem „znovu“: TUL – en-tul- „znovu přijít“ = „vrátit se“.

(XIV) Mimo předpony a přípony se při odvozování uplatňují další prostředky, které Fëanor souhrnně označoval jako zesílení (antorjame). Nejjednodušším zesílením je dloužení kořenové samohlásky: např. ve slově rīm-ā „okraj“, kteréž je odvozeno od kořene RIM prodloužením samohlásky a připojením přípony -ā. (I další příklady budou vykazovat současné použití zesílení a přípony.) Druhou možností samohláskového zesílení je diftongizace aneb zesílení na dvojhlásku. Činí se tak připojením a před kořenovou samohlásku nebo připojením i za ni. Příkladem prvního je THUS – thaus-ā „odporný, smradlavý“, druhého pak MAT – mait-ā „hladový“. >>> Seznam 5.

(XV) Další dva způsoby zesílení se týkají souhlásek a jsou analogické zesílením samohláskovým. První je prosté dloužení či zdvojení souhlásky: LAS – lass-ē „list“, ROT – rott-ō „dutina“. Druhý způsob spočívá v tom, že se před nebo za souhlásku přidá jiná souhláska, obvykle vyslovovaná na stejném či blízkém místě v ústech: ROM – romb-ā „trubka, roh“, PEÑ – peñg-ā „ohrnovat rty“. Nejčastější skupiny vzniklé zesílením jsou nosovka + znělá závěrovka. >>> Seznam 5.

(XVI) Ač jsou etymologické kořeny a z nich odvozená slova příslušná starému jazyku před definitivním rozdělením na jazyky Vanyar, Noldor a Teleri, oblíbené odvozovací prostředky (inventář přípon, zesílené skupiny) v jednotlivých větvích se mohly lišit. Výše uvedené příklady se vztahují k vývoji směřujícímu ke quenijštině.

Zkrácený seznam 4. Staroeldarské přípony.

Pro podstatná jména:

-ā -d (dā, dō) -ē -ijē

-l (la, lē) -m (mā, mē, mō) -n (nē, nō) -ō

-r (rē, ro) -sē -t (tā, tē) -ū, wē

Pro přídavná jména:

-ā -i -imā -inā

-iti -jā -kā -kwā

-nā -ni -rā -wā

Pro slovesa:

-ā -jā -nā -sā

-tā -ū

Časté (i když ne vždy nutné) významy některých přípon:

-i osoby ženského rodu

-u, o osoby mužského rodu (vč. přípon jím končících)

-ie osoby ženského rodu nebo abstrakta a jména hromadná

-il nástroje

-ma věci

-me předměty abstraktní nebo aspoň nehmatatelné

-ima vhodný k něčemu, schopný něčeho

-ina materiál

-kwa plný

Zkrácený seznam 5. Zesílení používaná při odvozování z kořenů.

Samohlásková zesílení

1. Dloužení.

2. Diftongizace:

a) připojení a před samohlásku I nebo U, i před samohlásku – vznikne dvojhláska

b) připojení a před samohlásku E nebo O – vznikne é, ó

Souhlásková zesílení

1. Zdvojení/prodloužení: S > ss, T > tt apod.

2. Doplnění plynule navazující souhlásky: B nebo M > MB; D nebo N > ND; G nebo Ñ > ÑG

Cvičení

5. Rozložte následující staroeldarská slova na kořen a příponu. Pro jednoduchost se v žádném ze slov neuplatňuje souhláskové zesílení, některá slova však mohou být složeniny z více kořenů.

lōpā „kůň“, istā „vědět“, salapā „vylizovat“, pisjā „šťáva“, khagdā „mohyla“, njārē „příběh“, lūmē „čas“, rajwē „krajka“, kwelekjā „hnít“, anadatektā „čárka (nad písmenem)“, winkarnā „obnovený“

6. Tu je vypsáno několik kořenů, které jsou doložené a od nichž jsou nějaká quenijská slova odvozena, nezahrnují však slovesa. Utvořte od každého libovolným způsobem alespoň jedno staroeldarské sloveso a napište, jaký by mohlo mít význam.

PARAK „suchý“, JAJ „vysmívat se“, MBAL „dlažba, dláždění“, RUN „rudý, žhnoucí“, STAR „tuhý“.

B. Některé přípony v quenijštině rozlišují význam (viz nezkrácený seznam 4), ale nedá se na to příliš otrocky spoléhat. Rozhodněte, které slovo nepatří do skupiny:

hekil - lapil - lutil - makil - tankil - tekil

felme - filume - jalme - julme - kelume - melme - orme - telme

armar - ohtar - mankar - mulmar - paimar - sanar - simpetar

jávie - mótie - njarie - pantie - sarnie - tévie - tjalie

C. Pokud by koncovka měla ten nejobvyklejší význam, čím by se lišily (a co by mohly znamenat) tyto nedoložené dvojice?

jaisima - jaisina kalme - kalmo

unduma - undumo

D. Jsou následující dvojice příkladem "zesílení"?

alma - almie orme - orro

himja - haime lire - laire

lutil - lúkima lunte - lutta

E. V rodině Tolkienů se tradovalo, že jméno pochází z němčiny a původně bylo čestným přízviskem bojovníka: "šíleně smělý". Odtud asi Beren, ale v tomto jménu je ta "šílenost" už poněkud oslabena. Jak byste pomocí změn kmene BER- vytvořili zesílené slovo pro quenijštinu?

Hláskové změny

(XVII) Slovo v prvotní elfštině nebo obecné eldarštině dále procházelo hláskovými změnami. Pravidla těchto změn jsou tím, co tak výrazně odlišuje zvuk jednotlivých elfích jazyků od sebe. Vanyar a Noldor, kteří dávají přednost samohláskám a plynným, zvučným souhláskovým skupinám, ze starého galadā „strom“ udělali alda. Sindar, kteří si libují v souhláskách, totéž slovo vytvarovali do podoby galadh. Dále budou velmi stručně popsány nejdůležitější hláskové změny směřující k noldorské quenijštině.

(XVIII) Krátké koncové e, a, o se ztrácí: tekla > tekl „pero“. Samohlásky i, u se otevírají na e, o. Ovšem jen tehdy, stojí-li skutečně na konci slova. Tedy tuli „přichází“ > tule, ale tulin „přicházím“ > pořád tulin. Nebo uruku „strašák“ > uruko. Dlouhé koncové samohlásky, které původně byly asi ve většině slov, se krátí: lawarē „zlaté světlo“ > laware, kaljā „svítit“ > kalja.

(XIX) Jsou-li ve slově dvě po sobě jdoucí krátké slabiky se stejnou samohláskou, druhá z nich se ztrácí: ekete > ekte „kopí“, laware > lawre = laure „zlaté světlo“. Této změně se říká synkopa. (Pozn.: "Krátké slabiky" znamená nejenom, že nesmí mít dlouhou samohlásku, ale vyloučeny jsou i ostatní druhy "přirozeně dlouhých" slabik.)

Quen: Synkopu máme i v současné češtině – pes–psi. I když tady nelze přímo říct, že „psi“ vzniklo vypadnutím „e“ z „pesi“, ono to synkopování bylo v dřívější fázi jazyka, takže pьsь > pes, pьsi > psi (počítá se od konce, liché ь se ztrácí, sudé se mění na plnohodnotné e, jestli si to dobře pamatuju z nějakého výpisku z historické mluvnice...) Ještě lépe je to vidět na příkladu šьvьcь > švec, šьvьci > ševci.

(XX) Při spojení kořene končícího souhláskou s příponou, jež souhláskou začíná, vznikají souhláskové skupiny. Rovněž synkopování je zdrojem souhláskových skupin. V celém průběhu vývoje quenijštiny byla snaha tyto skupiny zjednodušovat, upravovat směrem ke snadnější výslovnosti. To se dosahuje např. spodobou v místě artikulace (kemtano „hrnčíř“ > kentano), úplnou spodobou (nenle „potok“ > nelle), převrácením (adno „brána“ > ando) či povolením závěrové souhlásky na úžinovou (radta „škrabka“ > rasta). >>> Seznam 6.

(XXI) Počáteční skupiny souhlásek se zjednodušují vždy. Časté skupiny mb, nd, ñg se buď zjednodušují na m, n, ñ (ndamba „kladivo“ > namba) anebo řidčeji naopak vytvářejí slabikotvornou souhlásku. Slabikotvorná souhláska je potom doplněna samohláskou (ñgolmo > ñ-golmo > iñgolmo), což je způsob, jakým jsou odstraněny i slabikotvorné souhlásky na jiných pozicích (tekl > tekil „pero“). >>> Seznam 7. Rovněž se zjednodušují koncové skupiny: oront > oron „hora“, ovšem před koncovkou už není skupina nt na konci, takže např. v množném čísle zůstává oronti.

U nás tohle způsobilo mj. jev, který byl pro nás ve škole ještě utrpení, to jest chaos předpon s/z/vz. Původně bylo vz- mnohem víc (například po schodech se původně zřejmě chodilo hlavně nahoru a byly to vzchody, Eisner 71, teprve pak se začalo chodit dolů...). Od mých školních let se zjednodušilo i s/z, je to vývoj, který probíhá před našima očima...

Staročeština (asi tak husitská): jhřec = herec, dščě = desce, čščenie = ctění, ktvu = kvetu, lhtáti = hltat (Eisner 10).Quen: Tohle zjednodušování přehazováním (lhtáti–hltati) by se možná dalo přirovnat i k obdobné tvorbě snáze vyslovitelných souhláskových skupin lab-me > lambe apod. Mimochodem pěkný příklad přehazování je mlha–hmla, obojí má za základ mьg-la > mh-la, s jinou příponou je mьg-ˇít = mžít.

(XXII) V různých fázích vývoje jazyka se souhlásky „povolují“ – přídechové se stávají úžinovými: phasta- > fasta- „zaplétat“, thūja- > þūja- „dýchat“. Znak þ označuje hlásku [θ], která se v noldorské quenijštině nakonec změnila na s. Stejně se mění i znělé závěrové hlásky na začátku slov nebo mezi samohláskami: berja > verja „smělý“, dabe „vzdává se“ > lave. Počáteční g mizí úplně (geñgwa > eñgwa „nemocný“).

(XXIII) Uplatňuje se rotacismus, který činí jazyk zvučnějším. Stojí-li s mezi dvěma samohláskami nebo mezi samohláskou a znělou souhláskou, pak se změní na z a nakonec na r: pisja > pizja > pirja „šťáva“, lōse > lōre „spánek“. (Hláska s vzniklá z původního þ se nemění, neboť tento posun nastal později než rotacismus.) Podobně hláska d mezi samohláskami oslabuje na ð a i to se přes z mění na r: sēde > sēðe > sēze > sēre „odpočinek“.

Něco podobného máme v udí - uzené... Quen: Trochu rozdíl je možná v tom, že uzené (bych hádal že) šlo přes udzené (i když dz a ð jsou si podobné)... a nedošlo až k urené. :-) Rotacismus lépe odpovídající quenijšitně máme ve slovech převzatých z latiny: kohese – koheze – koherentní, justice – jurisdikce.

(XXIV) Kromě posloupnosti hláskových změn mohlo na cestě od staroeldarštiny k hotovým quenijským slovům dojít k dalším jevům, například k významovým posunům (fir- „vydechnout“ > po smrti Míriel „umřít přirozenou smrtí“) nebo nahrazení celého prvku jiným prvkem (záměna původní plurální koncovky -i u některých podstatných jmen za -r není hláskovou změnou). Jazyk kromě toho má slova, která nevznikla uvedeným vývojem, nýbrž byla přejata z jiného jazyka a hláskově přizpůsobena: kerta „runa“ ze sind. certh (organicky ze společného staroeldarského výrazu by bylo asi kirte) nebo Kasar z khuzdulského Khazad.

Zkrácený seznam 7. Změny souhlásek a souhláskových skupin na začátku slov.

b > v

d > l (evtl. n) dj > j dr > r

g > nic gj > j gw > w, v

3, h > h

kh > h khj > hj kj > tj (výjmečně t)

mb > m/umb

nd > n/and

ñ > nic ñg > ñ, n (evtl. ing) ñgj > j (evtl. indj) ñgw > ñw/ungw

ph > f/h (před u)

sj > hj sk > h skj > hj sl > hl/l sm > m sn > n sp > f sr > rh st > s sw > h

th > s

w > w, v/ nic (před o)

Zkrácený seznam 6: Změny souhláskových skupin uvnitř slov při vývoji quenijštiny:

mb/mn

lj/rj

dps+l

ngw

dps+n

dps+w

dps+m

dps+r

lk/kil

ngw/nk

lb, lv

l/lj

nw/mm

ngw

ks/sk

Cvičení

Uvádím dva seznamy slov, která běžně užíváme. Myslím, že by mohlo být užitečné si všimnout, (1) jak často se u nich zřejmě uplatnily stejné principy jako u vývoje quenijštiny, (2) které hlásky mají nejčastěji sklon přecházet jedna v druhou a za jakých okolností. Bez pomoci odborníka si asi nebudeme jisti, zda je náš odhad vždycky správný. Proto asi není vhodné, abychom je prezentovali jako jistotu ve vývoji slova. Přesto si na tom můžeme procvičit oko, najít důvěrně známé příklady pro druhy změn a lépe si to tak všechno zapamatovat. (Kromě mých závorek přímo v textu výsledky nejsou uvedeny.)

První jsou sanskrtská slovíčka, některá možná, některá určitě (vyznačeno tučně) příbuzná: bhúrdža = bříza

dahati = hoří, pálí (žahati?)

giri = hora

hrdaja = srdce (hruď?)

lubhjati = touží (líbiti se, lúbiti)

lumpati = loupí (lump: nezměnilo se, zachováno i v dalších jazycích, loupit)

madhu = med

mámsa = maso

mrga = gazela, mrgajate = hledá

mrtju, marana = smrt (mrtvý, zmar...)

navína = nový

níka = nízký

pačati = peče, vaří

pašu = zvíře

patati = padá

pibati = pije

pitr- = duál: rodiče, pl.: předkové

rohati = roste

sídati = sedí

sukha = štěstí, spokojenost (--cukr)

svapjati = spí

šusjati = schne (příbuzné se suší i šustí?)

tišthati = stojí, zůstává

vadati = mluví (že by naše povídat vzniklo předponou?)

vahati = veze - vane - teče (při troše štěstí je to příbuzné jak s voziti, tak s vážiti... což je určitě příbuzné s váhati: příklad změny v kmeni, která rozlišuje význam)

vidjá = moudrost, vědění

viváda = hádka, disputace

vrana = rána, bolák

Druhý je seznam celkem známých jmen:

Arnošt (ermust=čestnost, rozhodnost)

Alojz (Louis) (a ani tohle není předsunutá samohláska, prý to vzniklo z předložky -- á Louis = Ludvíkovič)

Ondřej (Andreas)(ať žijí krásné sindarské a české dvojhlásky, degradované na ej, aj)

Mikuláš (Nikolaos)

Bedřich (Friedrich)

Oldřich (Ulrich)

Kvido (witu=lesní)

Diviš (Dionýsios)(že by přes Dynýš?)

Erik (eyrekr=slavný vůdce)

Ferdinand (Fridudant)

František (Francesco)

Gejza (jeg=turecká vojenská hodnost)

Jindřich (Heinrich)

Hynek (Heinrich)

Jiří (Georgos)

Jiljí (Aegidius) (tady mohlo d přejít v l, stejně jako v quenye!)

Oleg (Helge=svatý)

7. Rozdělte následující slova podle toho, jestli jejich koncová samohláska a) zmizí, b) zkrátí se, c) změní se na nějakou jinou:

makla „meč“, eketi „kopí“, kajmā „postel“, erumē „pustina“, ranku „ruka“, ndōro „země“, korokō „vrána“, kherū „pán“, swanda „houba“

8. Některá z následujících staroeldarských slov v hláskovém vývoji přijdou o samohlásku ve druhé slabice. Která to jsou? Která se tomu vyhnou a proč?

kjelekā „svižný“, terēwā „pronikavý“, talatā „sesouvat se“, narakā „rvát“, narākā „násilný“, boronwā „vytrvalý“, bestalē „svatba“, ulugundō „obluda“, tarastā „obtěžovat“, kotumō „nepřítel“

Pozn.: Z terē-wā se nestalo terenwa, nýbrž tereva [Et]. Terenwa [QL] je jiné slovo, vzniklo z rozšířeného kořene, teren-wā.

9. Některé z úprav souhláskových skupin jsou napsány špatně. Opravte je (na základě Seznamu 6!! :)... tj. nesnažte se zkoušet aplikovat nějaké pravidlo):

kalro > kallo, lamba > lamma, lekta > lehta, sukma > sungwa, tupse > tupse, hjatse > hjaste, losna > lorna, putta > pusta, samwe > sambe, pathta > pahta

10. Ve staré eldarštině mohlo existovat slovo slupor, a klidně mohlo znamenat třeba „slimák“. Určete, jaká by mohla být podoba a základní význam jeho etymologického kořene. Je však nepravděpodobné, že by se samotné slovo v tomto tvaru dochovalo v quenijštině. Proč? Co by se s ním stalo?

Příklady tvoření nových slov

(XXV) Zde buďtež uvedeny příklady tvorby quenijských slov z kořenů. Takto vzniklá slova nejsou „pravá tolkienovská“, ale jsou aspoň utvořena regulérním postupem a zakořeněna do etymologie elfího jazyka. Například není známo, jak se quenijsky řekne „hmoždíř“, ale je znám kořen MAL „drtit“. Od toho lze odvodit podstatné jméno příponou -mā, často používanou pro věci a nástroje: malmā. Z hláskových změn se quenijštiny týká jen krácení samohlásky, takže malma.

(XXVI) Quenya Lexicon má pro „kosit“ výraz silki-, min. č. salke, což je z hlediska pozdějšího hláskosloví problematické. Kořen zůstal v podobě SALAK, odkud salakwē > salkwe „tráva“. Pokud bychom chtěli vytvořit od stejného kořene nové slovo pro význam „kosit“, lze sáhnout k osvědčené příponě -tā; vznikne salaktā. Podle hláskových pravidel se koncová samohláska zkrátí a skupina kt se změní na ht (čti cht). Prostřední samohláska se nesynkopuje, protože není v krátké slabice, je v dlouhé (následují za ní dvě souhlásky). Výsledek zní salahta-.

(XXVII) HKF potřeboval pro biblické překlady slovo „bičovat“. Protože kořen s tímto významem není znám, vypomohl si nejprve variací kořene. Obměna souhláskového prvku odpovídá obměně významu: ze známého PALAP „bít, plácat“ je SPALAP s předpokládaným významem „bičovat“. Odtud sloveso příponou -ā je spalapā. Koncové ā se zkrátí, prostřední a se synkopuje (je v krátké slabice) a počáteční sp dle pravidelných změn > ph > f. Hotové quenijské sloveso zní falpa.

(XXVIII) Podobným způsobem bylo dotvořeno slovo pro „bič“. K tomu byla využita osvědčená přípona -mā: SPALAP – spalapmā. Skupina pm se přehodí na mp, koncové ā se zkrátí a z počátečního sp je v quenijštině f. Prostřední samohláska se neztrácí, neboť je v dlouhé slabice. Výsledek – falampa. Podle tohoto znění by se těžko hledal ve slovech falpa a falampa správný společný kořen – zdálo by se, že druhé vzniklo vložením čehosi do toho prvního. Ovšem ve skutečnosti obě slova vznikla připojením přípon ke kořeni, jen kvůli hláskovým změnám to už není patrné.

(XXIX) Ve významu „(menší) les“ jsme zvyklí používat slovo al s kmenem ald-. Toto slovo Tolkien nezamýšlel jako quenijské, avšak quenijskému hláskosloví vyhovuje. Lze ukázat, že vyhovuje i etymologicky. Od GALAD lze utvořit krátkou ómatainou slovo galada, v němž počáteční g mizí, prostřední a mizí kvůli synkopě a koncové a mizí proto, že je krátké. Zbyde slovo ald. Souhlásková skupina na konci se musí zkrátit – zůstane al. Pokud však jsou za ní nějaké koncovky, třeba aldī > aldi v množném čísle, změna nenastane. Proto kmen (= ta část, ke které se připojují koncovky) je ald-.

Návod k odvozování slov

(I) Pokud potřebuješ vytvořit quenijské slovo s nějakým významem, najdi si kořen s významem stejným nebo podobným. Kořeny najdeš v Kořenovníku. U každého kořene je uveden význam a výpis nejdůležitějších odvozených slov, dále jsou tam odkazy na kořeny související (stejného významu, opačného významu, obměny apod.). K rychlejšímu vyhledávání dle významů slouží rejstřík vzadu.

(II) Pokud není k dispozici kořen vhodného významu, ale existuje nějaký, u kterého by se dalo začít, vytvoř z něj nový kořen pomocí některého z prostředků úpravy kořenů: rozšíření, augment, variaci (>>> Seznam 2) nebo zesílení (>>> Seznam 3). Hlásky nutno vybírat z inventáře hlásek v kořenech (>>> Seznam 1). Rozšíření je vhodné zejména tam, kde jde o nějakou konkretizaci významu; augment se hodí pro nějaké zdůraznění a variace nebo zesílení pro významový posun. Anebo prostě k odlišení od jiné existující skupiny slov.

(III) Máš-li kořen, vytvoř z něj pomocí staroeldarských předpon a přípon (>>> Seznam 4) a zesílení (>>> Seznam 5) staroeldarské slovo. Bude-li vypadat a znít divně, nic se neděje. To se spraví hláskovými změnami.

(IV) Aplikuj na vytvořené slovo hláskové změny pro vývoj quenijštiny. Principy jsou shrnuty v předchozím textu, k tomuto tématu viz též >>> Seznam 6 a 7. V případě zájmu o kompletní popis hláskových změn si přečti Fauskangerův šedesátistránkový elaborát.

(V) Posuď vzniklé quenijské slovo. Pokud zní blbě nebo zní stejně jako jiné slovo u Tolkiena doložené, je to dobrý důvod zkusit ho vytvořit jinak. Nejprve zkus použít jinou příponu nebo jiné zesílení. Pokud to nejde, zkus použít nějaký jiný prostředek úpravy kořene, anebo zvolit jiný kořen.

Cvičení:

F. Poznáte, co mají znamenat nedoložená jména pro zvířátka v těchto rčeních a z čeho/jak byly odvozeny?

patakatas v` erko - oika ve voronko jánasse - nelde limbali lisséva áresse, nauva jondo ve varimo - melme apina - nóras ve rulkópa - kar litsenna antas ve rihtul - lenka ve lembo - alasaila ve nista - kárima ve langwundo

G. O queništině je známo, že v mnohém ovlivnila indoevropské jazyky, i když význam slov se mnohdy posunul. Jak bylo odvozeno a co pravděpodobně znamenalo slovo vanity? Nebo slovo varta? (Tam jsou 2 možnosti, každá od úplně jiného původního významu.)

H. Pokuste se odvodit, jak vznikly tyto názvy živočichů, a představujte si, co by mohly znamenat:

heldengwe - ikserno - jamne - kampako - karalkingwe - kerris - kupsáro - roldokinke - orrak

Tvořte další podobná slova spojováním kmenů, na jejichž hraně dochází ke změnám souhlásek. Vypisuju některé kmeny, které určitou souhláskou končí (v závorkách jsou uvedeny kombinace, které povedou ke změnám, pokud se takové dvě hlásky setkají v kwenijštině na švu slova) - ty, které určitou souhláskou začínají, najdete v Kořenovníku (zkusit ale jistě lze i různé přípony).

kmeny, končící na B (pro BD, BM, BN):

AB - odmítnout, nepustit

DAB (--LAB) - ustoupit, pustit, dovolit, povolit

DUB (--LUB) - ležet, těžce doléhat, tísnivě clonit oblohu

JAB - plod

KAB - prohlubeň, později dlaň

KYAB - chutnat

LAB - lízat

LEB - zůstávat, ulpívat, loudat se

LIB - kapat

NIB - obličej, přední část, čelit

RAB - divoký, nezkrocený

SAB - šťáva

STAB (-- SAB) - místnost

TUB - hluboký

UB - oplývat

kmeny, končící na D (pro DJ DL DN DR DS DT DW):

AD - vchod, brána

BUD/MBUD (-- MUD) - vyčnívat

ID - srdce, touha

LAD - široký

LED - postupovat, cestovat

LOD - úzká stezka, vjezd do přístavu

MAD - bledý, plavý

MBAD (-- MAD)- pevnost, vězení

NAD - louka, pastvina, zavlažovaná plocha

NID - opírat se, tlačit

PAD - ohrazené prostranství

RAD - zpět, návrat, koloběh, kůra, slupka

RED - rozptylovat, rozsévat

ROD - dutina, jeskyně

RUD - kláda, kyj, palcát

SED - odpočívat

SUD - kořen, základ

SWAD (-- HWAD) - houba

SYAD (--HYAD) - roztínat, orat

WED - svazovat, spojit smlouvou

kmeny, končící na G (pro GD GL GM GN GW):

LAG - příď lodi, široký meč

LUG - těžký; modrý

PEG - ret

RAG - křivý

REG - okraj, hranice

RIG - koruna

SAG - hořký

SLIG (-- LIG) - pavoučí vlákno

SMAG (-- MAG) - poskvrnit, umazat

TUG - šlacha, sval, vitalita, fyzická síla

WEG - mužnost, síla

WIG - pěna, vrcholek vlny, hřeben (něčeho)

YAG - zet, zívat

končící na 3 (pro 3M 3R 3S 3T):

DO3 - noc

MA3 - ruka, dotýkat se, zacházet s něčím

TA3 - vysoký, vznešený

TE3 - čára, cesta

WA3 - poskvrnit, ušpinit

končící na KH (pro KHS):

LOKH - vlasy

MBAKH (-- MAKH) - směna

RIKH - škubnutí, trhnutí, cuknutí

končící na K (pro KJ KM KR KT):

AK - úzký

EK - špice

JAK - hovězí

LAK - polykat

LOK - velký plaz, drak

LUK - kouzlo

MAK - meč, sekat

NAK - kousat

RAK - natahovat se, dosahovat

ROK - kůň

RUK - bát se, příšera

STAK (-- SAK) - rozštěpit, vštěpit

SUK - pít

TAK - upevnit

TEK - psát, kreslit, dělat značky

TIK - bod, tečka

TUK - přitáhnout, přivádět, přinášet

NDAK (-- NAK) - zabít

končící na L (pro LB LG LR LS ):

DUL (--NUL) - ukrývat

EL - hvězda

GIL (-- IL) - bíle/bledě svítit

3EL (-- HEL) - obloha

IL - všechno

KAL - světlo

KEL - téci

KHAL (--HAL) - malá ryba

KHEL (-- HEL) - mrznout

KHIL (-- HIL) - následovat

KUL - zlatorudý, zlato

MEL - milovat

MIL - touha, chtivost

NDOL (-- NOL) - kulatá hlava, kopeček

NIL/NDIL - mít rád

PEL - otáčet se kolem pevného bodu

POL - fyzicky silný

RIL - třpytit se

SIL - stříbrně svítit

SKAL (-- HAL) - stínit před světlem

SKEL (-- HEL) - kůže, kožešina

SMAL (-- MAL) - žlutý

SOL - příboj

TAL - noha

TEL - krýt

TIL - roh, špice

TJAL - hrát (si)

TJUL - zpříma stát

TUL - přicházet, blížit se

WIL - vznášet se ve vzduchu, letět

končící na M (pro MD MT):

AM - vzhůru

KEM - hlína

KHAM (-- HAM) - sedět

KHIM (-- HIM) - držet se, ulpívat

KUM - prázdný

LAM - zvuk

LUM - šero, stín

NDAM (-- NAM) - kladivo

RAM - křídlo

RIM - častý, četný

ROM - hluk, troubení

TAM - klepat

končící na N (pro NL NM NS)

AN - směrem k

BAN (--VAN) - krásný

EN - znovu; támhle, jednou (v budoucnosti)

KAN - odvážit se

KHAN (-- HAN) - chápat, umět

LAN - tkát

LIN - zpívat, libý, tišivý, hudba, hudba vody, vodní plocha

MEN - určité místo

NDAN (-- NAN) - zpět

NEN - voda

PAN - vsadit, umístit, upevnit na místo (zejména něco dřevěného)

PHEN (-- FEN) - práh

PHIN (-- FIN) - šikovnost, dovednost

RAN - toulat se, bloudit

RIN - kruh

SPAN (-- FAN) - bílý, oblak

SPIN (-- FIN) - pramen vlasů

STAN (-- SAN) - určit, rozhodnout

TAN - vyrábět, utvářet

TIN - bíle jiskřit

TUN - kopec, vysoký

končící na P (pro PM PT)

AP - dotýká se ve svislém směru, následuje po

KAP - skákat

KHOP (-- HOP) - zátočina, přístav

LAP - balit, halit

LEP - prst

LIP - zázračný nápoj

MAP - uchopit

REP - ohýbat

RIP - vrhnout (se), letět

TAP - zastavit

TUP - došek

končící na R (pro RG RL RS):

BAR (--VAR) - zvedat, zachraňovat

BER (-- VER) - odvážný, chrabrý

GJER (--JER) - starý, opotřebovaný

GOR (--OR) - násilí, hněv, spěch, ukvapenost

3AR (HAR/AR) - vlastnit

KAR - tvořit

KHER (-- HER) - panovat

KHOR (-- HOR) - uvést do pohybu

KJAR (-- TJAR) - příčina, činit

KOR - kulatý

LIR - zpívat, recitovat

MBAR (-- MAR) - bydlet, obývat

MER - chtít, přát si

MIR - poklad, klenot

MOR - černý

NAR - oheň; vyprávět

NDOR (--NOR) - bydlet

PAR - skládat

PER - půlit

SIR - téci, proudit

SKAR (-- HAR) - zranit

SPAR (-- FAR) - lovit

TER - proniknout

TIR - střežit

TUR - moc, ovládání, ovládnutí, vítězství

UR - žhnout

WAR - poddat se, nevydržet, zklamat, zradit

končící na S (pro SD SR):

ES - pojmenovat

GAS (-- AS): zet, zívat

IS - vědět, znát

KAS - hlava

LAS - list, ucho, naslouchat

LIS - sladký

LOS - spát

MIS - svobodně chodit, toulat se, bloudit

NAS - špice

OS - okolo, dokola

PIS - šťáva, sirup

PUS - zastavit, zarazit

RAS - trčet vzhůru

RIS - roztínat

ROS - odpařovat se, kapat

SLUS (-- LUS) - šeptat

SUS - syčet

TUS - keř

WIS - vzduch

končící na TH (pro THM THT ):

GOTH ( -- OTH) - hrůza

KHITH (-- HITH) - mlha

KHOTH (-- HOTH) shromažďovat

LATH - řemínek

LOTH - květ

NETH - mladý

PATH - hladký

končící na T (pro TKH TK TM TR TT)

AT - znovu

BAT (--VAT) - šlapat

ET - ven

GAT (-- AT) - dráp, hák, záchytka

KAT - tvar

KWET - mluví

LAT - být bez stromů

LIT - písek

LUT - plavat, plout

MAT - jíst

MET - konec

NAT - síť

NOT - počítat

NUT - vázat

PAT - otevírat, rozevírat, rozprostírat

SKAT (-- HAT) - lámat

TIT - malý

Seznamy

Seznam 1. Inventář hlásek a hláskových skupin vyskytujících se v kořenech.

Samohlásky: I, E, A, O, U. Výslovnost stejná jako v češtině. Čárka nad písmenem (např. Á) značí přízvuk, vodorovná čárka (např. Ā, jen u jednosouhláskových kořenů a zřejmě bez rozlišení významu) délku. V Kořenovníku není označováno ani jedno z toho.

Souhlásky, které se mohou vyskytovat na libovolném místě: B, D, G, 3/H (snad jen dvě varianty téhož, vyslovuje se buď jako znělé ch, nebo h), J, K, KH (přídechové k), L, M, N, Ñ (zadní n), P, R, S, T, TH (přídechové t), W.

Seznam 2. Vybrané možnosti variace souhlásek v kořenech. (Příklady z češtiny nejsou příklady na variaci souhlásek v kořenech, pouze na blízkost hlásek, které i nám přecházejí jedna v druhou, aniž si toho zpravidla nějak všímáme.)

Znělá – neznělá: B – P, D – T, G – K.

To dělají normálně a často lvi, hadi a všechna ta další havěť. (A to ještě ten náš "lef" vznikl z "leo", tedy cestou leo-leu-lew-lev-lef...

Taky znělá-neznělé v případě dvou hlásek vedle sebe. (Dalimil: "Ten válej s Čechy, ktož nechce živ býti", přičemž váleti = válčit, Eisner 131)

Obyčejná – s přídechem (– úžinová): P – PH, T – TH – S, K – KH.

Příklady na P-F: fajfka – pípa, filc – plst, fistule – píšťala, flotila – plout. K-KH máme taky: "Kamarád a chamraď jsou jednostejně z cizího kamerate (člověk, bydlící s jiným ve společné komoře." (Eisner 395).

Obyčejná – se zaokrouhlením rtů – s měkčením: K – KW – KJ.

U nás by asi variantou byla blízkost K-C-Č: kluk - kluci - klučina. Také máme přechod mezi C a T: "Pitomý souvisí s pící, původní význam byl krotký, zdomácnělý, pročež Harant z Polžic mluví o pitomém dobytku a Komenský o živočiších pitomých a domovních..." (Eisner 142). Že bychom zaokrouhlovali asi nehrozí, ale nejspíš jsme ze všech přejatých W nadělali způsobná V...

Záměna „slabých“ hlásek: 3 – J – W.

To se u nás děje na začátku slova před samohláskou. "Elwene, tady máš volský voko vopečený na vohni! - To Elwena vodrovnalo. Vomdlel." dělaly si moje děti legraci ze svých moravských kamarádů. Ale slova "jiskra", ještě", jsem" jsou podobný případ, a "hovado" (=ovád) hodně podobný, o nějakém tom "huž" hani nemluvě. Záměnu H z W má i hastrman.

Záměna plynných hlásek: R – L.

Tohle znají zájemci o Východ a vypravěči vtipů o Číňanech: "Poslal jsem vám postel. - Děkujeme, to je od vás hezké. - Plosím, ládo se stalo."

Zvláštní případ KW – P.

Také střídání G-H-CH známe z podobných slov ve slovanských jazycích. Jinak h-ch je asi zařaditelné i do šuplíku znělá - neznělá.

Quen: Máme i nějaké projevy dvojice K – P: koniklec je vlastně poniklec (poniklý, tj. svěšený), pak je tu kapraď–papratka. Ono vlastně střídání KW–P se v indoevropských jazycích, co jsem tak pochopil, vyskytuje vcelku normálně, takže s pomocí vypůjčených slov... kvinta–pět, akvárium–Úpa. :)

Seznam 3. Zesílení uplatňovaná při obměňování kořenů. Používá se na začátku kořenu, ne u prostřední nebo koncové souhlásky.

Doplnění závěrové souhlásky nosovkou: D > ND, B > MB, G > ÑG.

Doplnění nosovky závěrovou souhláskou: N > ND, M > MB, Ñ > ÑG.

Připojení S na začátek: K > SK, KJ > SKJ, KW > SKW, L > SL, M > SM, N > SN, P > SP, R > SR, T > ST.

Seznam 4. Staroeldarské přípony.

Pro podstatná jména:

(Příklady z češtiny Moldanová, Naše příjmení, str. 13-15, kde popisuje příjmení, odvozená z křestních jmen. Souhlásky v příponách jsou v obou jazycích prakticky tytéž, jen v češtině je ještě hojné -k.)

přípona příklad, poznámky

-ā OKOT: ok(o)t-ā > ohta „válka“

-dā LIB: lib-dā > lipsa „mýdlo“

Tahle koncovka vytvořila z Jana a Benedikta Jendu Bendu.

-dō LIN: lin-dō > lindo „zpěvák“ ; pro jména osob, zejm. mužského rodu

-ē LIB: laib-ē > laive „mast“

-ī KHER: kher-ī > heri „paní“ ; pro jména osob ženského rodu

-ijē BER: ber-ijē > verie „odvaha“; pro abstrakta či podst. jm. hromadná

My máme -ja, ale hlavně -aj, -ej a -oj. (Slavoj. Ať je to taky jednou něco vznešeného :)

BAL: bal-ijē > Valie; pro jména osob ženského rodu

-la TEK: tek-la > tekil „pero“; pro věci, zejména nástroje

-lē TAJ: taj-lē > taile „prodloužení“; obvykle pro podst. jm. slovesná

Moldanová třídí trochu jinak, uvádí jako příponu -l s nejrůznějšími samohláskami před ní i za ní: Vachel, Jarosil, Hodul, Kubela, Petule...

-mā KAL: kal-mā > kalma „lampa“; obvykle pro předměty či nástroje

Halama (z Hála a to z Havel)

-mē GOR: gor-mē > orme „násilí“; často abstrakta či alespoň věci nehmatatelné

-mō KIR: kir-ja-mō > kirjamo „námořník“; pro jména osob

-nē KOR: kor-nē > korne „bochník“

-nō BES: bes-nō > venno „manžel“ ; pro jména osob, zejm. mužského rodu

N máme v nejrůznějších podobách (např - oun nebo -ín), ale i -na (Blahna, Jurana, Havlena)

-ō TAN: tan-ō > tano „řemeslník, kovář“; často pro jména osob, zejm. mužského rodu

-rē NO: nō-rē > nóre „země“, pův. „lid, národ“; abstrakta, skupiny

WEJ: wej-rē > Vaire „Tkadlena“ ; pro jména osob ženského rodu

-ro AB: aba-ro > Avar „ten, který odmítl [odejít]“; pro jména osob

-rō ON: on-ta-rō > ontaro „rodič“; pro jména osob

Matěj Macura (Macura odvozeno taky z Matěj, taková příjmení byla častá, častější, než když to druhé jméno bylo po otci.) Máme mimo jiné -ra, ale také nejrůznější -our, -ěra a -ura.

-sē TAK: tak-sē > takse „hřebík“

Tomsa. Používáme -s, -sa, ale i -as (a is, -eš, ouš a mnoho dalších variant).

-tā TEK: tek-tā > tehta „značka, symbol“

Ta měl Jakub Kubata, který dal hlavu za Blata...

-tē NEK: nek-tē > nehte „klín“

-ū KHER: kher-ū > heru „pán“ ; pro jména osob mužského rodu

-wē SKAR: skar-wē > harwe „rána“

Pro přídavná jména:

přípona příklad, poznámky

-ā ANAD: an(a)d-ā > anda „dlouhý“

-i KARAN: kar(a)n-i > karne „červený“; často používáno pro barvy

-imā MAT: māt-imā > mátima „jedlý“ – obvykle odpovídá anglickému „-able“; dlouží kořenovou samohlásku, pokud to jde

-inā TAWAR: taw(a)r-inā > taurina „dřevěný“; často ve významu „vyrobený/složený z něčeho“

-iti MA3: ma3-iti > maite „zručný“

-jā ER: er-jā > erja „osamělý“

-kā LAW: law-kā > lauka „teplý“

-kwā AKALAR: ak(a)lar-in-kwā > alkarinkwa „nádherný“; přibližně odpovídá anglickému „-ful“ – „plný něčeho“ – kořen je KWA

-nā MEL: mel-nā > melda „drahý, milovaný“; vlastně příčestí slovesa, používané samostatně natolik, že nabývá významu přídavného jména

-ni LUG: lug-ni > lúne „modrý“

-rā AK: ak-rā > arka „úzký“

-wā KHITH: khith-wā > hiswa „šedý“

Pro slovesa:

přípona příklad, poznámky

-ā EREK: er(e)k-ā > erka- „bodat“; časté hlasvně u víceslabičných kořenů

-jā BAR: bar-jā > varja- „chránit“

-nā PHAJ: phaj-nā > faina- „zářit“; málo používané

-sā LAB: lab-sā > lapsa- „lízat“; málo používané

-tā NUK: nuk-tā > nuhta- „zarazit“

-ū SLAP: slap-ū > hlapu- „letět ve větru“ ; málo používané

Seznam 5. Zesílení používaná při odvozování z kořenů.

Samohlásková zesílení

1. Dloužení: I > ī, E > ē, A > ā, O > ō, U > ū (KJAB: kjāb-ē > tjáve „chuť“)

2. Diftongizace:

a) připojení a před samohlásku I nebo U – vznikne dvojhláska (THUS: thaus-ā > saura „odporný“)

b) připojení a před samohlásku E nebo O – dvojhláska se v quenijštině nedochová, ve výsledku vznikne é, ó (MEL: mael-ā > méla „milující“)

c) připojení i za samohlásku – vznikne dvojhláska (SOK: soik-ā > soika „žiznivý“)

Skoro přesně tohle máme v krásném pražském dialektu a má to podle Eisnera podobné účinky (podtržení, posílení významu): například bejk (dvojhláska ei! :) je něco docela jiného než býk, chceme-li někomu nadávat (326). Podobně strejc, vejrá, ale taky ouřada (325).

Souhlásková zesílení

1. Zdvojení/prodloužení: S > ss, T > tt apod. (LAS: lass-ē > lasse „list“)

2. Doplnění plynule navazující souhlásky: B nebo M > MB; D nebo N > ND; G nebo Ñ > ÑG (PEÑ: peñg-ā > penga- „ohrnovat rty“).

Seznam 6. Změny souhláskových skupin uvnitř slov při vývoji quenijštiny. Sepsáno především podle „Vývoje od prvotní elfštiny ke quenijštině“ od Helgeho K. Fauskangera. Změny často šly v několika krocích, zde je zaznamenán jen počáteční a koncový stav. DPS znamená dloužení předcházející samohlásky. V seznamu nejsou zařazeny skupiny, které se nemění, a skupiny, na které jsem zapomněl.

staroeld. quenya příklad, poznámky

bd ps libdā > lipsa „mýdlo“

bn mb lebnā > lemba „ponechaný za sebou“

mn stabnō > samno „tesař“

bm mb labmē > lambe „jazyk“

dj lj ledjā > lelja „jít“ – popisováno jako pravidlo

rj madjā > marja „bledý“ – jediný známý příklad

dl ld Edlō > Eldo „elf“ („ten, který odešel“)

dn nd adnō > ando „brána“

dr rr njadrō > njarro „krysa“ (viz pozn. pod seznamem)

ds ts sjadsē > hjatse „zářez“

dt st ledtā > lesta „opustit“

dw rw nidwō > nirwa „polštář“

gd ht khagdā > hahta „mohyla“

gl DPS + l suglu > súlo „pohár“

gm ngw sagmā > sangwa „jed“

gn DPS + n lugnē > lúne „modrý“

gw DPS + w jagwē > jáwe „propast“

3m DPS + m do3mē > lóme „noc“

3r DPS + r wa3rā > vára „špinavý“

3s ks wa3sē > vakse „poskvrna“

3t ht ma3tā > mahta „zacházet, ovládat“

khs ks lokhsē > lokse „vlasy“

kj tj pikjā > pitja „malý“

kl lk aklarē > alkare „nádhera“ – normálně

kil hekl > hekil „vyhnanec“ – pokud to l je slabikotvorné

km ngw nakmā > nangwa „čelist“

nk lukmā > lunka „vůz“

kn nk staknā > sanka „rozštěpený“

kr rk lakrā > larka „svižný“

kt ht 3ektā > hehta „odložit“

lb lb, lv golbā > olba „větev“ (PM, srov. k zaměnitelnosti lb a lv v PP)

lw golbā > olwa „větev“ (Et)

lg l ulgundō > ulundo „příšera“

lj phel(e)gā > felja „jeskyně“

ln ld skalnā > halda „skrytý“

lr ll talrunja > tallune „chodidlo“

ls ll khjel(e)sē > hjelle „sklo“

md nd pilimdī > pilindi „šípy“

mt nt kemtanō > kentano „hrnčíř“

nl ll nenlē > nelle „potok“

nm nw tinmē > tinwe „jiskra“ – zřejmě v prehistorii jazyka

mm Elen + makil = Elemmakil – při tvoření složenin z quenijských slov

nr rr Elen + rína = Elerrína „Korunovaná hvězdami“

U nás na začátku slova dalo mr: nravy (za Dalimila) -- mravy

ns ss Elen + sar = Elessar „Elfkam“

ñw ngw liñwi > lingwe „ryba“

pn mp khapnā > hampa „zadržený“

pm mp sapmā > sampa „rýč“

pt ps lep(e)tē > lepse „prst“

rg rj targā > tarja „tuhý“

rl ll Kasar + li = Kasalli „trpsalíci“

rs ss ner(e)sā > Nessa (jméno Valie, alternativní etymologie)

sd st esdē > Este „odpočinek“

sg ks mas(a)gā > maksa „měkký“

sk ks miskā > miksa „mokrý“

sk rusku > rusko „liška“

sr rr misrawanwē > mirroanwe „vtělený“

Příbuznost s/z a r máme taky. Přivést k rozumu se v šestnáctém století řeklo "opraviti mozk" (Eisner 148). Ale v Bibli kralické je třikrát stejné slovo ve významu "morek". Obojí, mozek i morek, je tedy původně stejná nechutná hmota, mozk.

thm sw khithmē > hiswe „mlha“

thr ss nethrā > nessa „mladý“

tht st khothtā > hosta „shromáždit“

tk ht etkelē > ehtele „pramen“

tkh kk etkhairā > ekkaira „vzdálený“

tm nw mbaratmē > maranwe „osud“

tr rt net(e)rē > nerte „devět“

tt st puttā > pusta „zastavit“; takto se mění jen na rozhraní kořene a přípony, pakliže však tt vzniklo zesílením z t, nic se nemění.

Poznámka k výrazu pro „krysu“: v tomto seznamu není uveden jako njano, jak je vytištěn ve Ztracené cestě, nýbrž njarro podle VT, aby sloužil jako příklad k hláskové změně, kterou jsem jinde v doložených slovech nenašel.

Seznam 7. Změny souhlásek a souhláskových skupin na začátku slov. Zde jsou zahrnuty i ty případy, v nichž ke změně nedochází.

staroeld. quenya příklad, poznámky

b v bessē > vesse „manželka“

d l dajō > leo „stín“ – pravidelné

n dornā > norna „tuhý, houževnatý“ – nepravidelné, u nemnoha slov

dj j djelwā > jelwa „nenávistný“

dr r darākā > drākā > ráka „vlk“

g nic gassā > assa „otvor“

gj j gjernā > jerna „opotřebovaný“

gw w, v gwenjā > wenja „svěží“

3, h h 3elwā > helwa „bleděmodrý“

j j jatmā > janwe „most“

k k karani > karne „červený“

kh h khagdā > hahta „mohyla“

khj hj khjarjā > hjarja „levý“

kj tj kjelekā > tjelka „svižný“ – pravidelné

t kjelepē > telpe „stříbro“ – jen kvůli ovlivnění telerijštinou

kw kw kwettā > kwetta „slovo“

l l lotsē > lotse „kvítek“

m m ma3iti > maite „zručný“

mb m mbundu > mundo „čumák“ – obvyklé

umb mbarata > umbar „sudba“ – přes slabikotvornou souhlásku

n n najakē > naike „bolest“

nd n ndambā > namba „kladivo“ – obvyklé

and ndūnē > andúne „západ“ – přes slabikotvornou souhlásku

nj nj njellē > njelle „zvon“

ñ nic ñolmē > olme „zápach“ (v Et pův. psáno holme, ale přepsáno na olme)

ñg ñ, n ñgolwē > ñolwe, nolwe „moudrost“ – obvyklé

ing ñgolē > ingole „věda“ – přes slabikotvornou souhlásku

ñgj j ñgjalamē > jalme „povyk“ – obvyklé

indj ñgjō > indjo „vnuk“ – přes slabikotvornou souhlásku

ñgw ñw, nw ñgwalkā > ñwalka, nwalka „krutý“ – obvyklé

ungw ñgwalē > ungwale „mučení“ – přes slabikotvornou souhlásku

p p parakā > parka „suchý“

ph f phawkā > fauka „vyprahlý“

h phujnē > huine „temnota“ – pokud následuje samohláska u

r r rokkō > rokko „kůň“

s s sagmā > sangwa „jed“

sj hj sjalmā > hjalma „mušle“

sk h skarwē > harwë „zranění“

skj hj skjapat > hjapat „bota“

sl hl slojmā > hloima „jed“ (ve Třetím věku se ale beztak četlo l)

l slīwē > lívë „nemoc“

sm m smalwā > malwa „bledý“

sn n snardā > narda „uzel“

sp f spanagā > fanga „vous“

Jsme žabaři, máme z toho jen "šp"

sr rh srāwē > hráve „maso“

st s stangā > sanga „dav“

sw hw swanda > hwan „houba“

t t tarakā > tarca „roh“

th s thindi > sinde „šedý“

tj tj tjulussē > tjulusse „topol“

w w, v wān > wán, ván „husa“ – pravidelné

nic wotornō > otorno „bratr“ – jen pokud následuje samohláska o

Souhrnné cvičení na tvoření nových slov

Nyní nezbývá než si tvorbu nových slov procvičit od začátku do konce, jak bylo psáno v návodu. Můžete jet celý postup podle sebe, nebo se můžete držet kořenů a významů uvedených jako příklad, a porovnávat, k čemu jste dospěli. Nechcete-li, pro začátek si nelámejte hlavu s tím, aby se vaše slova netloukla s doloženými od Tolkiena. A nebojte se hrát si s těmi slovy, vymýšlet etymologické příběhy...

1. Vytvoříme zcela nový kořen, abychom to měli kompletní. Takže třeba: MUG, a bude mít význam „zírat, civět“.

2. Kořen upravíme. Volím rozšíření na trojsouhláskový kořen. Ten bude mít užší význam. Budiž tedy MUGUL = „mihule“.

3. Z upraveného i původního kořene odvodíme nějaká slova pomocí zesílení a přípon.

Rozšířený kořen: MUGUL – mugul-ā přímo „mihule“, mugul-jā „rozmnožovat se (o mihuli)“ – nemá jednoslovný český ekvivalent.

Původní kořen: MUG – mug-jā „čumět, zírat“, mug-lā původně „zírající“, používáno většinou ve zpodstatnělém významu „nekňuba, mimoň“; se zesílením muñg-ā „vykulený, překvapený“.

4. Vytvořená slova upravíme podle pravidel hláskových změn do hotové quenijské podoby:

mugulā: druhá samohláska se synkopuje, neb je krátká, nepřízvučná a stejná jako samohláska v předcházející slabice. Zůstane muglā, to se změní na múla „mihule“.

muguljā: zde se můžeme dohadovat, zda lj činí druhou slabiku přízvučnou, nebo ne. Tak jako tak ale musí g pryč a pravděpodobně se místo toho samohláska prodlouží. Vychází múlja; když mohou v quenijštině být slova rúnja a máryat, není zřejmě třeba samohlásku krátit. Staroeldarský význam zůstává.

mugjā: co se děje se skupinou gj uvnitř slova, nevíme jistě; vzhledem k vývoji podobných skupin (gl, gw) je pravděpodobné, že g zmizí a samohláska se protáhne. Vznikne tedy sloveso múja- „čumět, zírat“. Mújal ve jaksinke vinja andonna = hledíš jako tele na nová vrata.

muglā: změní se na múla. Tím dojde ke shodě s původně jinak znějícím výrazem pro mihuli. Múla ve významu „nekňuba“ se proto v quenijštině používá zřídka. Je však přejato do západštiny, kde je rovněž na okraji slovní zásoby, ale není zapomenuto. Po dlouhých staletích se kupodivu vynořuje ve staročeštině téměř beze změny významu. Staročeské ú uvnitř slova přechází do moderní češtiny jako dvojhláska ou, a odtud máme slovo moula.

muñgā: bude jednoduše munga „vykulený, překvapený“.

Kmeny podstatných jmen

Některá quenijská podstatná jména se neskloňují přesně podle známých vzorů, nýbrž je třeba při tom provést nějakou změnu, která pramení z historie jazyka. Změny se uplatňují nejen při skloňování, ale i při vytváření složenin – rozhodující je, že se k základnímu tvaru slova něco přidává. Zde je seznam možných změn.

(I) Změna koncového -e na -i. U některých podstatných jmen je třeba koncové e nahradit samohláskou i, např. súre – súri-. Např. instrumentál, známý z Namárie, pak není súrenen, nýbrž súrinen. Tuto změnu nelze zjistit ze slova samého ani z kořene, je třeba ji pro konkrétní slovo znát.

(II) Změna koncového -o na -u. Obdoba předchozího případu, týká se opět jen některých slov: např. ango „had“, kmen angu-, mn. č. angwi; ranko „paže“, kmen ranku-, mn. č. rankwi. Někdy lze tuto změnu zjistit z etymologického kořene, např. ango má kořen ANGU; jindy však se to nepozná: ranko má kořen RAK.

(III) Krácení kořenové samohlásky. U některých jednoslabičných slov s dlouhou samohláskou se tato samohláska zkrátí: tál „noha“ – tal-, nér „muž“ – ner-. Platnost této změny nelze z quenijského slova ani z kořene zjistit.

(IV) Zdvojení souhlásky. Týká se některých slov končících na souhlásku. Souhláska se v kmeni dlouží či zdvojuje: tol „ostrov“ – toll-, tiris „stráž“ – tiriss-. Ze slova ani z kořene se to nepozná, ale může se to zjistit z jiné varianty slova nebo z příbuzného slova: tiris je zkrácením slova tirisse, z nějž mu ve skloňování zůstalo ss.

(V) Změna koncové souhlásky. U některých slov končících na souhlásku se v kmeni tato souhláska mění na jinou: talan „podlaha“ – talam-, filit „ptáček“ – filik-. Na tuto změnu nás může upozornit rozdíl mezi souhláskou v quenijském slově a souhláskou v kořeni: talan má kořen TALAM, filit má kořen PHILIK. To však může stejně tak dobře upozorňovat na změnu následující.

(VI) Vznik souhláskové skupiny. Obdoba předchozího, avšak koncová souhláska není nahrazena jinou souhláskou, nýbrž rozšířena na skupinu: oron „hora“ – oront-, neltil „trojúhelník“ – neltild-. Někdy na tuto změnu může upozornit kořen (oron má kořen OROT), jindy nikoli (neltil má kořen TIL). Dále na to může upozornit příbuzné slovo, což je zrovna případ slova neltil: je odvozeno z tilde „roh“.

(VII) Synkopa. U některých dvojslabičných slov, jejichž samohlásky jsou krátké a shodné, se v kmeni druhá z těchto samohlásek ztrácí: laman „zvíře“ – lamn-, soron „orel“ – sorn-. Nelze poznat, kterých slov se to týká. U některých slov je dokonce známa varianta synkopovaná i nesynkopovaná: laman může mít vedle lamn- kmen jednoduše laman-.

Řešení ke cvičením:

1. ~~NILD~~ (skupina LD), NDIL, ONO, ~~PRASE~~ (skupina PR, různé samohlásky), LAMA, DARAM, ~~ZAK~~ (hláska Z), AK, RIKH, EKES, ~~MÆR~~ (hláska Æ), ~~TEKIL~~ (různé samohlásky), ~~TULUKUS~~ (moc souhlásek); z počátečních písmen zbylých kořenů vychází NOLDARE (krtek).

2. kantea – KANAT, sangwa – SAG, oronti – OROT, asto – ASAT, kanja – KAN, satja – SAT, sakan – SAK, alasse – GALAS, lóme – DO3.

3. rozšíření: DOR – DORON; augment: NEK – ENEK; obměna souhlásky: TAM – DAM, NAR – NJAR; počáteční zesílení: NIS – NDIS, DAK – NDAK.

4. BAR > MBAR, GAJ > ÑGAJ, NER > NDER, DER > NDER (ano, je to stejné), ÑAL > ÑGAL.

A: Všechna jsou, kromě jitří - jitro, alespoň podle Eisnera (162-4). Na příbuznosti hlíny a hmyzu se s ním neshodne Rejzkův Etymologický slovník.

Horký - hořký (VIII), vidí - věda (IX: zesílení samohlásky na dvojhlásku), had - ohyzdný: (Quen: podle Rejzka je to rozrůznění na švu morfémů, gyd-diti > gyzditi. V quenijštině tak vzniklo putta > pusta.) Děvečka - dojí (VIII), pelyněk - pálit (VI a VIII, variace samohlásky), vít-věchet (VI a IX). Příklad VII. pravděpodobně v češtině nemáme, leda v některých přejatých slovech.

5. lōp-ā (LOP), is-tā (IS), salap-ā (SALAP), pis-jā (PIS), khag-dā (KHAG), njār-ē (NJAR), lū-mē (LU), raj-wē (RAJ), kwelek-jā (KWELEK), anad-a-tek-tā (ANAD, TEK), win-kar-nā (WIN, KAR). Jak bez kořenovníku poznáme, že je njār-ē, a ne njā-rē? Podle příbuzných slov v quenijštině: hláska r je všem společná, tedy s největší pravděpodobností patří do kořene. Oproti tomu je lū-mē (jako lū, lū-tā), a nikoli lūm-ē.

6. například: PARAK – parak-tā „sušit“, JAJ – jaj-tā „vysmívat se“, MBAL – mbal-jā „dláždit“, RUN – holé run- „žhnout“, run-tā „rozžhavit“, STAR – star-ū „tuhnout“.

B: hekil (není nástroj a dokonce ani aktivní činitel) - filume (zcela konkrétní slovo, které v češtině ani nemá ekvivalent "přikrytí" k té kapuci... i když by se asi taky našel) - armar (to asi je původně koncovka množného čísla?) - sarnie (není odvozeno od slovesa).

C. jaisima - jaisina: obojí "ocelový", ale první v přeneseném smyslu (o svalech a podobně), druhé o skutečných výrobcích z oceli.

kalme - kalmo: svícení - nositel světla (nebo třeba lampář, ten, co chodí s tyčkou a rozžíhá plynové lampy)

unduma - undumo:třeba nějaký nástroj na hlubinné vrty - nějaký obyvatel hlubin (hlubinná ryba) - možností je mnoho

D. alma - almie (ne)

orme - orro (Ouen: Zesílení souhlásky etymologického kořene je to určitě, i když je možné, že obě slova jsou od různých – i když variací spřízněných – kořenů: orme od GOR [Et], orro od 3OR [VT45, dodatky k Et.])

himja - haime (ano)

lire - laire (Quen: jak které laire. Jako báseň ano (lajr-e), jako léto nikoli (laj-re).)(Správná odpověď je tedy "ano" :)

lutil - lúkima (ano)

lunte - lutta (ano, obě)

E. (Quen:) Pro význam, který chceš utvořit, se podle mě z dostupných prostředků nejvíc hodí augment: SIL - Isil, NAR - Anar, ROM - Orome... Takže třeba evera, zpodstatnělé Evero?

7. a) zmizí: makla, ndōro, swanda; b) zkrátí se: kajmā, erumē, korokō, kherū; c) změní se: eketi (e), ranku (o).

8. neztratí se: terēwā, narākā (protože je dlouhá), boronwā, tarastā (slabika není krátká), bestalē, kotumō (není stejná jako v první slabice).

9. chyba je: lamba > lamma, hjatse > hjaste (v obou případech není třeba nic měnit), samwe > sambe (správně > sanwe), pathta > pahta (správně > pasta).

10. Samohlásky ve slově se liší, takže nepatří obě ke kořeni (nebo přinejmenším je to podstatně pravděpodobnější než nějaká nepravidelná změna). Kořenová je první, druhá je součástí přípony -or. Staroeldarský kořen SLUP by mohl mít význam „mlaskat, matlat se, čvachtat (při našlápnutí apod.)“ a být příbuzný se SULUP/SALAP „vylizovat, srkat“. Alternativně může být kořen přímo SULUP, s vzácnou (ale doloženou) eliminací první samohlásky. Ve vývoji quenijštiny ale z počátečního „sl-“ hláska „s“ mizela a „l“ ztrácelo znělost, což se píše jako „hl“. Ve Třetím věku se nicméně tato hláska většinou už vyslovovala jako normální „l“.

F. Nápověda mírná: Rulkópa: splašená kobyla. Rihtul: schovávač vrcholku (korunky) hlavy. Lembo: hlemýžď - nejen se loudá, ale i ulpívá. Nista: osel - umí se vzpírat i zatlačit, elfům se navíc asociovalo se slovy pro čich, asi jako by mu familiérně říkali "ty čumáku!". Langwundo: bobr - širokému meči podobný ocas, ale "pimpe" příliš asociuje tenký a bimbající se ocásek, volím tedy neutrálnější "výrůstek".

Nápověda komplexnější: erko (= "píchající zvíře"), kořen EREK - voronko (= "zvíře, kterého je obtížné se zbavit"), kořen BORON, přípona -ka, zpodstatnělé přídavné jméno - varimo (= "ostražité zvíře") kořen BAR, zpodstatnělá koncovka -ima - apina ("opičí"), kořen AP (dotýká se, zejména ve svislé poloze), podstatné jméno ampo (přípona -mo), ale přídavné jméno koncovkou -ina kmen nemění - rulkópa, kořeny RUK a LOP, kl >lk - rihtul, kořeny RIG a DUL, gd>ht, lembo, kořen LEB, přípona -mo, bm>mb - nista, kořen NID, přípona -ta, dt>st - langwundo, kořeny LAG a MBUD, gm>ngw.

G. vanite: kořen BAN, přípona -iti, význam třeba: nadaný uměleckým cítěním

varta: 1. BAR - ochraňuje 2. BAT - chodí pěšky (tedy obchází, hlídkuje). Z tohoto kořene je známé vanta, ale i dokonce už doložená obdoba sindarského batta - trample z Et: vatta. Z téhož kořene, příponami -re a -ro: batre >varte (obcházení po hranici, hlídkování), batro >varto (strážný).

H. heldengwe - ikserno - jamne - kampako - karalkingwe - kerris - kupsáro - roldokinke - orrak

Nápověda mírná: čáp: "nebeský nos" - sova: "moudrá a stará" - kapr, "plod vody" (podobná etymologie jako ten náš :) - blecha: "kousající skokan" - ryba piloun - žížala: "prorážeč hlíny" - chrobák: "srovnávač hromádek" - macarát jeskynní: "jeskynní ještěrka" - dinosaur deinonychus: "strašlivý dráp"

Nápověda komplexnější: 3EL/NEÑ (ln>ld], IS/GJER (sg>ks), JAB/NEN (bn>mn), KAP/NAK (pn>mp), KARAK/LIW (kl>lk), KEM/RIS (m>n, nr>rr), KUB/DAL (bd>ps, koncovku myslím jen -o místo -a z "lára"), ROD/LOK (dl>ld), GOS/rakka (sr>rr)