Všední život a příroda - apokryfy

(čistě doplňkový  seznam návrhů pro ty  nadšence, kteří by chtěli začít užívat quenijštinu v běžném denním životě)

(Apokryfy kurzívou, doložené info normálním písmem.)

 

   Protože se nám quenijština dochovala především jako řeč poezie či nejzávažnějších slavnostních  okamžiků, je naše  slovní zásoba na téma "běžný denní život" dosti chudá.  Také, přísně vzato, jazyk už k tomuto účelu dávno  není určen. Kdysi mu však -  možná v o něco primitivnější podobě - sloužit musel; a koneckonců, pokud je dnes užíván  jako  dorozumívací  prostředek  mezi  různými  jazykovými skupinami, ani tomuto poli se nevyhne. Ani jeden výraz není čistě vymyšlený, všechny zachovávají jisté spojení s dochovanými výrazy - viz náměty na tvorbu standartních odvozenin v průběhu učebnice. Přesto prosím  mějte u všech na  paměti, že to jsou  pouze návrhy a že se časem mohou vynořit autentičtější slova.

 

JÍDLO                                  

 

  Elfové  jistě nepotřebovali  rozlišovat chléb  a jemnější  pečivo (víme,  čemu říkali  chléb!), ale  když už máme odlišenu ovesnou mouku od mouky z jiného obilí polenta/pore, mohli bychom si dovolit k ovesné kaši, polesse, i kaši krupičnou (zvlášť když na rozdíl od mouky jemné, mulma, slovo pore označuje zřejmě mouku hrubou až velmi hrubou).

 

krupicová kaše                                   poresse

 

 O jaké obilí však vlastně šlo? Zřejmě ne o pšenici, pokud to ovšem skutečně byla pšenice, co se užívalo k výrobě lembasu, a ne nějaký zázračný, nedochovaný druh. Každopádně se toto obilí těšilo až posvátné úctě (trhat ho směly jen vybrané osoby, a to klásek po klásku bez použití nástroje) a zřejmě se neužívalo k žádným profánním účelům, zatímco podobnost slov pore - poroke se zdá naznačovat, že to, z čeho se mlela krupice, se smělo sypat i slepicím. Takže přece jen šlo asi o kaši pro nás trochu nezvyklou: pochopitelně celozrnnou a k tomu ječnou, žitnou, nebo že by - jak napovídá český název - třeba pohankovou?

 

 Ale myslím, že si, ostatně stejně jako u pečiva, docela klidně můžeme dovolit rozlišení na světlou a tmavou variantu: kalina - varne (kánonická slova).

 

 A když už jsme u těch kaší: máme výraz "tarqua" pro konzervaci a "tarquin" pro konzerovanou potravinu, ovšem v první řadě solené maso. Kdybychom řekli třeba "tarquin aipiova", možná by to v první řadě vyvolalo představu sušeného ovoce. Pro marmelády by tedy možná bylo lepší užívat slova, tvořená stejně jako obilné kaše: aipiosse, marinesse...

(Vadí vám, že je stejný výraz pro jablko jako pro hrušku? Brzy na ně dojde.)

 

 Pozornosti milovníků těstovin doporučuji výraz "filme", který označuje cosi dlouhého a tenkého - proč ne (v nejhorším třeba s přívlastkem "yausto") nudli nebo špagetu? (Doslova "obilný provázek" - příbuznost slov "špageta" a "špagát" je beztak neoddiskutovatelná...) Pozornosti příznivců obilných vloček by zase nemělo uniknout slovo "pat" (základ slova papt-), označující drobný lísteček.

 

 Mléko, máslo a smetanu známe, výroba sýra je patřičným výrazem doložena. Nechceme-li předpokládat, že elfové patří mezi národy, které nedovedou odlišit tvaroh od sýra, můžeme si představit například

tvaroh (nezbytné stadium výroby sýra)           tiurdo

a třeba zahuštěné zkyslé mléko, jogurt            tiurto

 

 Sladit medem je ovšem nejzdravější, ale nevystačí si se slovem "lis", kdo potřebuje v receptu odlišit cukr od medu (neřku-li cukr moučku od krystalu), což mě pochopitelně při psaní 3. lekce potkalo. Tady se nebudeme pokoušet odhalit žádný autentický výraz (možná skutečně nebyl a možná by pro cukr zůstal tentýž výraz jako pro med, odlišený nějakou předponou), spokojíme se s opisem, užívajícím známých slov (stejně jako v češtině: krupice, moučka!)

 

cukr práškový (moučka)                                lis mulda

nebo                                                               mulma lisse (evtl. lisséva)

cukr hrubý (krupice)                                      pore lisse

 

  A teď něco pro masožravce. Významová škála ne tak úplně jistého, ale pěkného výrazu "apsa": "teplé jídlo, vařené maso" se zdá naznačovat, že jde o něco jako anglickou "stew": cosi dušeného s větším či menším, případně výhradním podílem masa a zeleniny. Mohla by tedy existovat třeba "apsa polko", vepřový guláš, nebo "apsa laution", dušená zelenina. Maso pečené či smažené by naproti tomu bylo "sisin", a rozumí se samo sebou, že význam "připálený" u elfího kuchaře nepřipadá v úvahu. Rozdíl mezi minutkou a pečení bych naznačila pomocí slov "kirma", kus, podíl, t.j. jedna porce, a "tiume", kus, hmota, t.j. větší celek: "kirma jakkova sisin" - "tiume polkava sisin" by tedy označovaly biftek a vepřovou pečeni.

 

DENNÍ HYGIENA                                    

 

  Ručník byl jistě prostě látka, plátno, tak jako u lidí po dlouhá staletí. Ale možná tu bylo rozlišení

 

látka, t.j. surová, dlouhý pruh                        lanne

ručník nebo vůbec přiměřený kus látky          lanno

 

ale pro rozlišení se ovšem mohlo užívat třeba:

 

ručník                                                             lanno saunen

ubrus                                                              lanno paluhtava

 

 S kartáčkem  na  zuby  bychom  možná  už  zašli  příliš daleko, v blažených dobách,  kdy se o  čistotu pečovalo pro  radost a ne  z nutnosti vyhnout se doktorům, ho jistě nebylo potřeba. Abych však čtenáři vyšla  aspoň na půl cesty  vstříc, myslím, že se  ze slov "tvrdý" a "vlasy" dá složit docela hezký výraz pro kartáč:

 

kartáč                                                             onofin

kartáček                                                          onofinke

 

Podobně bychom si mohli z proutí vyrobit koště: tuifin.

 

OBLEČENÍ                                    

 

  Nejprostší věcí  na světě je začít  kusy oděvů pojmenovávat podle části těla, na kterou jsou  určeny (a pochopitelně krátit, aby to trochu  vyznělo, což  je  doloženým  zvykem, viz  vlastní jména). Koncové a přechází v o, aby to nevypadalo jako přídavná jména. A všechno, co se nosí v párech, tvoří duály na -u, neboť jednak ta slova už obsahují d,t, nebo n, jednak odpovídají přirozeným párům částí těla.

 

rukáv                                                              rankoimo

nohavice                                                         telkoimo

   kalhoty                                                         telkoimu

ponožka                                                          talaimo

 

a pro přechod ledovcových úžin:

 

šála                                                                 yahtaimo

 

(na hlavu jim asi stačila "telme")

 

zatímco    svetr   odvodíme    starým dobrým anglickým   způsobem (sweat=potit se, sweater=svetr) ze slova saiwa, horký:

 

svetr                                                                saiwo

 

 Ale nejsou tu jen chladné dny, mohou přijít i horké. Pro úbor ke koupání ve volné přírodě - ať už to budou naše plavky či koupací tunika - by se dalo odvodit slovo od základu z GL/LT1:

 

plavky                                                            fasil

 

  Když už jsme u těch horkých dnů, slovo pro stan se nedochovalo, i když víme, že používány byly. Protože však "koa" zpočátku značilo jakýkoli úkryt či přístešek, můžeme ho spojit se slovem pro látku a dostaneme

 

stan                                                                lankoa.

 

  Ano, koa je užitečné slovo, o němž je explicitně psáno, že značilo i nejrůznější kůlny. A tak vedle seníku (zmíněného u senoseče v hlavním slovníku), bychom mohli mít i

 

dřevník                                                          turukoa

 

...a když už nám Mistr zanechal výraz pro hnůj a horší věci, klidně i kadibudku: múkoa.

 

Mimochodem ale, v čem to vlastně bydlíme? Dřevěná stavba to většinou není, opevněná stavba taky ne. Martaman, řemeslně vytvořený domov, bychom tomu říkat mohli, ale od výrazu telar, který může znamenat vedle dlaždice i cihlu, pro nás Quen odvodil i výraz

 

cihlové stavení                                               telarme

 

A teď něco z nám nejbližší přírody:

 

OVOCE

 

  Většina výrazů, které pro ovoce máme, označuje spíš širší kategorii než jednotlivý druh. Ty kategorie - zhruba - odpovídají našemu rozlišení peckovice - malvice - bobule. Jak se z nich stávala jména druhů, napovídá "aipio" ("posvátná peckovice" - třešně, ale nejspíš i švestka!) a také starší, možná později opuštěný výraz pro pomeranč: "kulmarin", oranžový dužnatý plod (v našem názvosloví by to "malvice" nebyla). Protože pro pomeranč už je slovo jiné, můžeme si s výhodou myslet, že "marin" teď už označuje skutečně jen malvice, které běžně jíme naštěstí jen ve dvou druzích. A protože se jablko od hrušky liší nikoli barvou, ale především tvarem, navrhovala bych

 

jablko                                                             kormarin ("kulatá malvice")

hruška                                                            tilmarin ("malvice s výčnělkem")

(Možná by se našly výrazy pro tvar hrušky výstižnější, ale už by nedaly tak pěkné slovo.)

 

 Existuje i speciální výraz pro jablko "orva" (PE 13). Protože má nezvyklou hláskoslovnou podobu, uvádím ho zatím jen na tomto místě jako alternativu.

 

 V oboru peckovin už máme situaci obtížnější. Raději nebudeme uvažovat nad posvátností třešně (možná jen vzbuzovala úžas svou krásou) a přidržíme se charakteristických znaků jednotlivých druhů, tedy třeba

 

švestka                                                                       luipio ("modrá peckovice") (ano, raději ji odlišíme)

meruňka                                                         kulpio ("oranžová peckovice")

a broskev                                                        pio tilinya ("peckovice ochmýřená")

 

 Překlad "aipio" "holy berry" se pak zdá naznačovat, že pod druh "pio" patřily i drobné lesní plody (samozřejmě kromě ostružin a malin). Označíme tedy dejme tomu jahodu za bobulku obecně lesní, kdežto borůvku za bobulku jehličnatých porostů a dostaneme

 

jahoda                                                            alpio

borůvka                                                          vimpio (n z "vine" před p asimilovalo)

 

  V oblasti bobulí je situace mnohem méně přehledná, ale minimálně jedno se mi zdá jisté:

 

bobule hroznového vína                                 mirumelpo

(pokud se to časem nezkrátilo, dejme tomu na "mirume")

 

  A co citrón? Byl by to "marin", nebo jde o opuštěnou myšlenku? Mohli bychom se tomu elegantně vyhnout, kdybychom mu říkali třeba

 

citron ("kyselý")                                             nakso

(a aby mu to nebylo líto, můžeme to považovat za zkráceninu delšího názvu, který zní

nakso nísima)

Podobně může být i grep                               sáro (plným názvem sáro matsima)

 

KVĚTINY (plus ZELENINA, KOŘENÍ, BYLINKY a další rostliny)

 

  V této oblasti se myslím každý tvůrce apokryfů může cítit celkem bezpečně. Je totiž běžné, že pro květiny vznikají mnohé "lidové názvy", v každé oblasti jiné, podle toho, jak ta která rostlinka podněcuje představivost. Nemůže být jistě sporu, že elfové jí dávali volný průchod. Namátkou pár příkladů z oblasti mých oblíbených rostlin, pro něž se názvy nedochovaly:

 

sedmikráska                                                   hendinke ("očičko")

pampeliška                                                     tilinille (evtl. tilinille malina, kde "tilinille" je "kožíšek")

rozrazil                                                           kalvindye ("jasný modrý večer")

hvozdík                                                          aimirin ("andělský úsměv")

bedla vysoká                                                  lilwen ("tanečnice")

 

 Je tu ovšem ještě možnost praktičtějších názvů pro léčivky, například:

 

divizna                                                                       alatyos ("protikašel")

heřmánek                                                       lintasse ("hojivka")

jitrocel                                                            avalat ("zavírač")

máta                                                               loitasul ("svěží dech")

meduňka                                                        ruelle ("tišítko")

řebříček                                                          lintakas, základ slova lintakar- ("hojič/hladič hlavy")

řepík                                                               aluhar ("čistič ran") a podobně

 

A bez černý, nedocenitelný při přípravě rozmanitých životabudičů, by byl možná dokonce

 

bez černý                                                        limpiquanta,

 

zatímco všestranná třezalka zkrátka              ilyalin.

 

 Avšak ani bylinka se nemusí nutně jmenovat jen podle účinků.

 

 Podběl Quen přeložil výrazem                     unduninque

a kopřiva by mohla být "pálivé chloupky",    filusta.

 

 Podobně jsme z větší části odkázáni na představivost u zeleniny, protože tam nám chybí "ovocné názvosloví":

 

cibule ("mnoho košilek")                               lillaupe (n z předpony "lin" asimilovalo)

česnek ("mnoho obloučků")                           lillúva (dtto)

dobromysl                                                      alasul ("dechnutí radosti")

bazalka                                                           melisul ("dechnutí lásky")

majoránka                                                      matsul ("chutné dechnutí")

kopr                                                                laiquesse ("zelené pírko")

petržel                                                            pikalda ("ministrom")

pažitka                                                           salquinke

atd.

 

Několik apokryfních slov pro zvířátka najdete ve cvičeních šesté lekce. Najdete mezi nimi i výraz pro žížalu. Ale abychom vzdali čest tomuto něžnému a dobročinnému tvoru, říkejme mu především "blahodárný červ":                 alawembe