Elf nebo hobit?

 

charakteristické vlastnosti hobitů ve Středozemi

 

            Před lety jsme se zabývali otázkou podobnosti a rozdílnosti elfů a smrtelných lidí. Nuže, nedávno byla podrobena zkoumání také otázka, nakolik se sobě podobají či se od sebe liší elfové a hobiti.

            Zdála by se zbytečná ze dvou důvodů: Hobiti jsou všeobecně uznáváni za poddruh lidí. Není třeba tedy zvlášť zkoumat jejich druh, elfové a hobiti se budou od sebe lišit, či se sobě navzájem podobat, přibližně stejně jako elfové a lidé.

            Už ze zběžného pročtení úvodu k jejich Červené knize však jasně vyvstane, že hobiti mají ve skutečnosti mnoho zcela charakteristických povahových vlastností a přirozených tendencí, které díky své nechuti ke změnám dále konzervují. Je tedy možno je zkoumat odděleně, ne jako poddruh, a může to přinést zajímavé výsledky.

            Druhým důvodem by mohla být zdánlivá jednoduchost celé záležitosti. Oč jsou elfové éteričtější a spirituálnější než lidé, o to jsou hobiti zemitější. Rádi posedí u piva, konzumují úctyhodné množství potravy, jejíž přípravu mohou snadno učinit středem celého svého života, bujaře se smějí a věnují se drbům o svých sousedech. Co by mohlo být větším protikladem sofistikovaného elfího umělce, který se dovede nad jedinou kytičkou zasnít na týden, aniž pocítí hlad, a nosí v sobě moudrost, broušenou staletími zkušeností?

            Nepředjímejme však raději výsledky a nejdřív se podívejme do pramenů.

            Mnoho typických vlastností hobitů nalezneme v už zmiňovaném úvodu k jejich Červené knize (prolog PP).

            Nejtypičtějším zaměstnáním hobitů je zemědělství. Jejich oblíbeným biotopem je "spořádaný venkov s dobrými hospodáři" (zatímco "nikdy neporozuměli strojům složitějším než kovářské měchy, vodní mlýn a ruční stav"). Dostali do správy Kraj, kde byla zem "úrodná a přívětivá, a třebaže před jejich příchodem dlouho ležela ladem, bývala dobře obdělávaná a král tam míval mnoho statků, obilných lánů, vinic a lesů." Vládnout jim nebylo obtížné, neboť "rodiny se víceméně staraly o sebe" a "pěstovat potravu a jíst ji zabíralo většinu jejich času."

            Sdílí elfové tuto jejich typickou vlastnost? Ano i ne. Elfové, jak to shrnul Tolkien ve své korespondenci (dopis 153), jsou v první řadě umělci (a pokud by se to mělo přesněji specifikovat, tedy umělci-lingvisté, blíže k tomu ve stati o umění). Díky své empatii si však vyvinuli silnou společenskou podporu individualismu, což vedlo k tomu, že nikdo mezi nimi v podstatě nepracoval a každý dělal to, co ho bavilo (blíže k tomu ve stati o jejich všedním životě). Zemědělství (u Noldor převážně ženská záležitost, MR), však z toho nebylo nikterak vynecháno. Když Túrin na své cestě do Nargothrondu (Lays) překoná hraniční pásmo skrytých lučištníků...

 

"...they came to a country      kindly tended;

through flowery firth             and fair acres

they fared and found              of folk empty

the leas and leasows              and the lawns of Narog,

the teeming tilth                    by trees enfolded

twixt hills and rivers.            The hoes unrecked

in the fields were flung,        and fallen ladders

in the long grass lay              of the lush orchards."

 

            Elfí Kraj tedy také existoval, a nejeden. Kolem bílých měst s vysokými věžemi či skvostných podzemních komplexů se rozkládala pole, kde se pářilo z oranic, úrodné nivy a pažity, to vše umně vkomponováno do klínu sadů, kypících hojností. Zatímco Finrod Felagund zpíval a tesal ozdůbky svého sídla, jiní jeho rodu s touž láskou a uměleckým citem obdělávali půdu motykami a šplhali po žebřících ošetřovat stromy. Hobiti by mezi nimi nalezli spřízněné duše, a pokud měli možnost ochutnat jejich výpěstky, neskrblili chválou.

            Naopak i hobití nechuť ke strojům by elfové s porozuměním sdíleli, a to včetně Noldor. Oba národy se čile zabývaly řemesly (hobiti s výjimkou Statů z řemesel nepěstovali pouze obuvnictví a to z omluvitelného důvodu, neboť nepoužívali obuv), ale nevybudovaly si průmysl. U elfů je to pochopitelné. I když se třeba živě zajímali o techniku, bylo jim cizí vše, co výrobu mohlo zrychlit a udělat z ní sériovou záležitost. Proč by o něco takového měl stát umělec, který má k dispozici tisíciletí? Kovářské měchy a ruční stav, víc skutečně není k ukování Prstenů nebo utkání gobelínů do valinorských síní potřeba.

            Hobiti jsou pověstní tím, že milují drby, prostoduché žerty, k nimž jsou "hotovi stále" a "smějí se hlubokým hlaholivým smíchem, zvlášť po obědě, který si dopřávají dvakrát denně, když se jim to podaří" (H). Pravidelných denních jídel ovšem má být celkem šest. Hobiti se smějí, jedí a pijí "často a důkladně". Jsou též pohostinní a milují společnost.

            Liší se v tomto směru od nich elfové? Nijak podstatně.

            Jídlo a pití arci není jediným jejich zájmem, to však neznamená, že by ho nějak šidili nebo dokonce měli sklony k askezi. Jejich kuchařské umění bylo takové, že ho hobiti neměli problém obdivovat. Spíše nerolnicky zaměřené klany nelenily vynaložit značnou námahu, aby si opatřily obchodem kvalitní víno či máslo (H). Ze své útulné hobití nory se Bilbo brzy dostane do Roklinky, domu dokonalému, "ať jste dávali přednost jídlu či spánku či práci či vyprávění historek či zpěvu či prostému posezení a přemýšlení, nebo příjemné směsici toho všeho dohromady" (H). Neoctl se v čemsi diametrálně odlišném od svého domova - octl se na místě, kde byly všechny kvality jeho domova umocněné. Na zpáteční cestě Elrond Bilbovi (který pochopitelně přišel i o zásobu kapesníků, krátce po startu ochotně doplněných Gandalfem) dokonce věnuje kapesník vlastní. Elfové byli mimořádně odolní vůči infekčním chorobám - drobný komfort otřít si z čela pot si však přesto zřejmě dopřát dovedli.

            Když k tomu přičteme elfí zálibu ve slavnostech, jejich smysl pro humor, podpořený, nikoli tlumený, tisíciletou moudrostí, a dychtivost i rychlost, s jakou si předávali novinky (vše mj. též v H), můžeme dospět k jedinému závěru: nic hobitího elfům není cizí. Ano, měli také jiné zájmy - všechny hobití však nejen sdíleli, ale pěstovali s nadšením a propracovávali ke stále větší dokonalosti. Jedinou drobnou výjimkou je kouření tabáku.

            Co se týče fyzických dispozic, hobiti jsou tváří "spíše dobromyslných než krásných." To je ovšem jediná drobnost, kterou v tomto směru s elfy nesdílejí. Hobiti mají bystré smysly a dobrou mušku. Jsou proslulí nejen jako vrhači kamenů, ale v historických dobách vypomáhali králům ve válkách i lukostřeleckými oddíly - přičemž luk je oblíbenou a mistrně ovládanou zbraní též pro elfy, jejichž bystré smysly jsou proslavené. Hobiti neradi spěchají, ale když už musí, jsou obratní a rychlí  - o elfech platí obojí, zpomalené životní tempo i zázračná hbitost - a hobití speciální (ač nikoli magickou) dovedností je umění tiše a rychle zmizet... což elfové doplňují, ale zdaleka ne nahrazují, ještě pár důmyslnými řemeslnými vymoženostmi.

            Dokonce i jejich zvyky jsou v tomto směru podobné. Převážná většina hobitů nenosí obuv, a také elfové zřejmě dávají ve většině terénů včetně velehorských přednost lehčímu obutí (a neboří se do sněhu). (Hobiti naopak do velehorského terénu měli důkladné boty, které dostali... kde jinde než v Roklince, jak čteme v korespondenci, dopis 27). Navzdory své schopnosti mizet a skrývat se si hobiti libují v jasných barvách (především zelené a žluté), v čemž za nimi elfové nejsou nijak pozadu. Oblíbili si sice bílou, čemuž není divu po staletích strávených jen pod hvězdami - jakmile se však barvy ve světě objevily, elfové si je zamilovali též.  Mají rádi jasnou modř, bez rozpaků kombinují stříbrnou a zlatou a onen Elrondův kapesník, který daroval Bilbovi, byl dokonce červený.

            Vidíme tedy, že elfové by hobitům v naprosté většině jejich charakteristických vlastností dobře rozuměli. Je tomu i naopak? Rozuměli by hobiti elfům?

            Jak jsme četli ve stati o vlastnostech elfů a lidí, nejtypičtější elfí vlastností je empatie, daná už samým záměrem jejich Stvořitele, který je odlišný než u lidí. Lidé mají vnášet do světa změnu a formovat jeho historii, zatímco elfové léčit, uchovávat, pěstovat krásu. S tím ovšem souvisí velmi těsná vzájemná pouta elfů a jejich respekt k odlišnostem druhého, z čehož se rodí podpora individualismu s jeho dalekosáhlými společenskými důsledky. Ze základního stvořitelského záměru vyplývá i jejich silná láska k přírodě a hluboký konzervatismus, který udrží krále v jeho postavení, ač téměř není potřeba jeho vlády - jen proto, že všichni vnímají, jak velikou úctu si zaslouží.

            Hobiti individualismus nijak nepodporují, naopak vytvářejí společnost podobnou lidem, která lpí na zvycích, dobrodružnější či vůbec jakkoli se lišící jedince někdy sice obdivuje, avšak vždy trestá jistou mírou vyčlenění, a moudrost často nahrazuje "zdravým rozumem, založeným na omezené zkušenosti" (dopis č. 246). Z toho by se dalo soudit, že byli skutečně stvořeni jako poddruh lidí, s mnohem menší dávkou empatie než elfové. Kde však je lidský neklid a touha po změně, kde typicky lidský hybný moment svévole, který ovlivňuje historii? Hobiti jsou konzervativní ad absurdum, ale nejen to: také mimořádně mírumilovní. Zatímco část elfů bez rozpaků loví a bojuje a elfové, jakkoli jich dovedou želet s nesmírnou bolestí, měli i své bratrovražedné války, hobiti "nezabíjeli nic živého pro zábavu" a "nikdy nebojovali mezi sebou." Naopak byli "velkorysí, ne chamtiví", "spokojení a umírnění, takže polnosti, statky, dílny a obchůdky zůstávaly po staletí neměnné." To neukazuje na stejný stvořitelský záměr jako u lidí, i když ovšem došlo k ojedinělé události, kdy právě hobiti - neradi a s vynaložením velké dávky statečnosti - převratným způsobem do dějin zasáhli. Naopak stvořitelský záměr chránit, léčit, uchovávat a pěstovat (především zemi) by byl stále ještě velmi dobře myslitelný.

            Jak jsme už zmínili, Tolkien viděl elfy v první řadě jako umělce. Jak jsou na tom v tomto směru hobiti? Ne tak zle, jak bychom mohli ukvapeně soudit. Mají "dlouhé a obratné prsty" a dovedou "vyrábět spoustu užitečných a pěkných věcí". Ano: nejen užitečných, ale i pěkných. I při své praktičnosti totiž nezapřou svůj obdiv k věcem, které jsou krásné, ač pro ně momentálně nemají použití. Říkají jim "pamětiny" a uchovávají je tak hojně, že pro ně musí stavět muzea a dávat si je navzájem jako dárky (i tak však jimi jejich domy bývají "poněkud přeplněné").

            Typická pro elfy je také silná fea, to jest výrazná převaha duševní složky nad tělem. Ta jim dává mnohonásobně vyšší statečnost, odolnost a schopnost přežití, projevuje se však také například zálibou v čistotě nebo tíhnutím k monogamii.

            Hobiti jsou proslulí svou nezničitelností. "Nebylo snadné je zastrašit nebo zabít" a "uměli přežít drsné zacházení - trápení, nepřátele i počasí - způsobem, který ohromoval ty, kdo je dobře neznali a nehleděli dál než na jejich bříška a buclaté tvářičky." Zdá se tedy, že hobiti, přinejmenším v tomto směru, jsou také obdarováni velmi silnou duševní složkou. Ne sice tak silnou, aby dávala dlouhověkost na hranici nesmrtelnosti, jako je tomu u elfů, přesto však obdivuhodnou.

            Není to však všechno.  Stejně jako elfové, jsou i hobiti přirozeně monogamní, dokonce do té míry, že často neuzavřou nový sňatek, ani když jejich partner zahyne v mladém věku (dopis č. 214). A pokud jde o čistotnost, Smíšek sklidí ovace za to, že svým kamarádům připraví každému zvláštní necky, aby na koupel nemuseli čekat - a Bilbo si ve svém rozměrném sídle zřejmě sám denně utírá prach a dokonce si zvedne náladu, když umyje horu nádobí po trpaslících.

            Zdá se tedy že myšlenku blízké příbuznosti hobitů a lidí bude třeba do jisté míry přehodnotit. Tolkienův poukaz na to, že mluvili stejným jazykem, se nedá vykládat v tomto smyslu, zejména když z historie Kraje vyplývá, že prožili léta pod vládou králů a v kontaktech s jejich kulturou. Převzetí jazyka je v takové situaci víc než pochopitelné. Hobiti byli do jisté míry kulturně ovlivnitelní a tvární (což mimochodem ukazuje, že ani s jejich empatií to vcelku nebylo tak zlé). Od elfů převzali umění nadzemních staveb, od lidí kalendář, písmo a jazyk. Samozřejmě, je to důležitá odlišnost - vždyť umění tvorby jazyka bylo elfům nejvlastnější ze všech umění - ale jistě ne tak určující pro druhovou příbuznost jako základní stvořitelský záměr. Ten vypovídá snad o třetím, nezávislém (ač oběma příbuzném) živočišném druhu, nebo (pokud bychom např. usoudili, že hobiti jsou určitě "dětmi Jediného", avšak těch mohou existovat pouze dva rody) o tom, že hobiti jsou mnohem spíše méně dlouhověkým poddruhem elfů než drobnějším poddruhem lidí.