Výslovnost:

samohlásky: Quenijština má jen jedno i, psáno i, a z toho plyne, že nezměkčuje předchozí hlásku (tedy nečteme Earenďil, Ňimrodel!). To, co se píše y, je obyčejné j. V sindarštině je situace kolem měkkého i stejná, ale y je skutečně tvrdé y, tedy německé ü. Dvě  samohlásky za sebou se taktéž čtou skutečně jako dvě samohlásky, nesplývají ani se nemění, kromě dvojic s i nebo u na konci - ty se čtou jako dvojhláska (Earendil se tedy čte, jak psáno, nikoli Érendil!) Dvě tečky nad samohláskou znamenají upozornění pro Angličana, že samohláska se neredukuje, a Čech je tedy může s výhodou ignorovat. Stříška nad samohláskou (v sindarštině) znamená docela obyčejnou dlouhou samohlásku!

souhlásky: Dvě stejné souhlásky za sebou se skutečně čtou, zdvojeně nebo prodlouženě. To, co se píše c, je obyčejné k (jméno Celeborn, působící tak vznešeně s "c", je tedy ve skutečnosti Keleborn!). W se čte anglicky, a to i jako součást kw (psaného qu). Ch se čte jako české ch. F na konci slova se čte v. Th a dh se čtou jako anglické th, th jako ve slově thorn, dh jako ve slově that. H a y/j se vůbec užívají jako "měkčidla". L před y/j by mělo  být měkčené a L mezi souhláskou a E, I,  nebo na konci slova po  E, I také aspoň trochu.

souhláskové skupiny: hw (čteno jako něco mezi f a anglickým w... prostě foukněte), hy (čteno jako ch až š, š se blíží zejména před e a i, ale v Gondoru četli vždy š), hl (neznělé l), ht (čteno cht tvrdě či měkce podle pravidel německého "ichlautu" a "achlautu"), nw (labializované n: všechny hlásky, za nimiž je w, se čtou rty nastavenými na anglické w), ny (blíží se našemu ň), hr (neznělé, avšak vibrované r - blíží se našemu ř), ty (čteno jako něco mezi  ť a č, v Gondoru č) ng (zadopatrové n).

přízvuk: v  dvojslabičných slovech vždy na  první slabice. V delších  slovech  na  předposlední   slabice,  pokud je tzv. přirozeně dlouhá (=můj termín, ale budu ho v textu používat!): má  dlouhou samohlásku,  dvojhlásku  nebo  krátkou  samohlásku  před více než jednou souhláskou. Pokud má  pouze krátkou samohlásku před jednou či žádnou souhláskou,  je přízvuk na třetí slabice  od konce. (To je  standartní  výslovnost  třetího   věku.  Pro  útěchu  čtenáři poznamenávám,  že po  dlouhé  věky  ve Valinoru  měla quenijština přízvuk spořádaně vždy na první  slabice! Jenže, žel, th vymizelo až těsně před Exilem... Ale často tam i beztak vyjde :)

Tato učebnice používá škaredého fonetického přepisu všude, kde jen možno, tedy kw místo qu, k místo c, j místo y. Všechny tyto způsoby i sám Tolkien občas používal. Až si zafixujete správnou výslovnost, pište samozřejmě, jak vám libo... nejlépe v tengwar, tam všechny problémy odpadnou ! :)