Tvůrce webu je i pro tebe! Postav třeba web. Bez grafika. Bez kodéra. Hned.
wz

 

Rodinný život

Obsah:

Eldar

atky

Rodičovství

Dělba práce mezi mužem a ženou

Ostatní elfové

Skřeti

 

Eldar

Ohledně rodinného života Vznešených nezbývá mnoho prostoru pro dohady, všechno je řádně doloženo dokumentem LaC (Laws and Customs of Eldar, MR)

Sňatky

Sňatek byl pro elfy přirozený, zůstávali svobodní jen výjměčně (ale protože každá fëa je svobodná, vyskytly se dokonce i v Amanu případy neopětované lásky nebo případy, kdy po někom zatoužil víc než jeden. Ti, kdo milovanou bytost ztratili nebo si ji z nějakého důvodu nemohli vzít, ve velké většině případů zůstávali sami.

Brali se většinou v mládí, to jest někdy mezi padesátým a stým rokem, a to jednou na celý život. Druhý sňatek byl povolen "Výnosem o Finwem a Miríel" pouze v případě, kdy jeden z partnerů zemřel a pevně se rozhodl už nevrátit. Měl lhůtu nejméně deset - valinorských - let (to jest 10x144 slunečních let) na rozmyšlenou. Po druhém sňatku svého partnera už se vrátit nesměl, ani kdyby chtěl sebevíc. V případě, že jeden z partnerů (evtl. oba) zemřel(i), ale neodmítl(i) se vrátit, byli navráceni tak, aby se mohli znovu vzít (blízko sebe, ale ne v nejbližším příbuzenstvu) - druhý obřad byl de facto obnovením manželství, ne jeho uzavřením; svazek platil stále.

Blízcí příbuzní se nebrali z přirozenosti, bratranec a sestřenice se vzít směli, ale většinou to nedělali (když Maeglin zatoužil po své sestřenici Idril, ještě tím zhoršil své beztak nevalné šance získat její přízeň, neboť to vnímala jako zvrácenost, S).

Brali se z lásky, nebo přinejmenším ze svobodné vůle. Dokonce ani u těch nejzkaženějších nikdy nedocházelo ke zlým činům z vilnosti, například aby někdo násilím odebral ženu jinému. To bylo natolik cizí jejich přirozenosti, že by postižená odmítla tělesný život a odešla do Mandosu. A jakýkoli podvod v těchto záležitostech byl také nemožný, i kdyby na něj snad někdo pomyslel, neboť elfové okamžitě poznali druhému na hlase a na očích, zda má partnera nebo je svobodný.

Stávalo se, že si jeden druhého vyvolil už velmi časně, někdy i v dětství, ale pokud už nebyli dospělí a se sňatkem nespěchali, čekali se zasnoubením na vyjádření rodičů obou stran. Ve vhodný čas bylo zasnoubení oznámeno na shromáždění obou rodin (spojeném s hostinou). Snoubenci si vyměnili stříbrné prstýnky. Nejkratší doba zasnoubení byla jeden rok, často trvalo déle. Během této doby se mohlo zrušit veřejným vrácením prstýnků, které se pak roztavily a neužily znovu ke stejnému účelu. Stávalo se to však jen výjmečně, neboť elfové se málokdy mýlí při volbě partnera: jen zřídkakdy špatně odhadnou někoho vlastního rodu a protože jejich fëa je dominantní nad tělem, nevede je k volbě pouze tělesná žádost

Po uplynutí jednoho roku si snoubenci zvolili dobu sňatku. Konala se opět hostina obou rodin, v jejím závěru snoubenci vystoupili a matka nevěsty s otcem ženicha jim spojili ruce a požehnali jim. Toto požehnání bylo nesmírně závažné a slavnostní, ale nikdo ze smrtelníků je neslyšel. Mezi Eldar se však říká, že matka vzývala jako svědka Vardu a otec Manwëho a dokonce bylo vysloveno jméno Jediného, k čemuž docházelo jen velmi zřídka. Snoubenci si pak vrátili stříbrné prstýnky (které si uložili na památku) a vyměnili si tenké zlaté, které se nosily na ukazováčku pravé ruky. U Noldor bylo navíc zvykem, že matka nevěsty dávala ženichovi drahokam na řetízku či nákrčníku a podobně i otec ženicha nevěstě. Někdy k tomu docházelo už před svatbou (jako např. v případě Aragornově).

Tyto obřady byly vjádřením rodičovské lásky a spojení nejenom snoubenců samotných, ale i jejich rodin, nebyly však "povinné". Za vlastní uzavření manželství se považovalo až tělesné spojení a od té chvíle byl sňatek považován za nerozlučitelný. Ve dnech míru a štěstí by se považovalo za hrubost, kdyby se někdo obřadům vyhnul, ale vždy bylo legální, aby se dva elfové, pokud byli svobodní a oba svolní, vzali bez obřadu a beze svědků (pouze s tím, že si vymění požehnání a vysloví jméno Jediného), a takový sňatek se uznával za nerozlučitelný stejně jako každý jiný. Za zlých časů k nim často docházelo (Beren a Lúthien tedy mohli uzavřít naprosto zákonný sňatek, ale dobrovolně brali ohled na rodiče nevěsty.)

 

Rodičovství

Navzdory svému dlouhémo životu mívali elfové jen velmi málo dětí: málokdy více než čtyři, s léty, jak přibývalo těžkostí, se počet snižoval. Ale dokonce i na počátku historie, když ještě chtěli, aby jich přibývalo, byl Fëanor pověstný svými sedmi syny - bylo to něco výjmečného. Těla elfů také stárnou, i když pomalinku (limitem je konec světa), ale především stárnou jejich duše, doléhá na ně tíha let, a tím se mění se i impulsy a rozpoložení těla. Touha po plození dětí brzy pomine, je-li naplňována, a mysl se obrací k jiným věcem. "Dny dětí" zůstávají v paměti jako nejradostnější čas života, ale elfové mají mnoho jiných schopností těla i mysli, které touží uplatnit. Proto také manželé nebydlí nutně vždy pospolu, dokonce ani v dobách míru. Mohou se na čas odloučit a věnovat se každý svým zájmům. Zplození a zejména donošení dítěte je zároveň více stravuje, na duchu i na těle. Má se za to, že fëa dítěte před narozením čerpá mnohé jak od matky, tak od otce - je znát, pokud je v té době nepřítomen. (Je považováno za velmi bolestné, pokud by se manželé měli odloučit, když čekají dítě nebo v jeho časném dětství. Proto se snaží mít děti pouze v dobách míru.)

Většina dětí je zpolzena v mládí, v letech těsně po sňatku. (Ale nesmíme si představovat lidské časové relace - bylo by zřejmě vhodnější napsat "v desítiletích až staletích těsně po sňatku". Mezi jednotlivými dětmi bývají dlouhé intervaly, ideálem je věnovat se každému z nich naplno jako jedináčkovi.) Těhotenství trvá zhruba rok, narozeniny se slaví v den zplození, většinou to bývá na jaře.

Děti elfů se naučily mluvit před prvním rokem, zároveň i chodit a tančit. Třetím rokem počínaje je v tělesném vývoji lidské děti předhonily, v době, kdy lidské děti dorostly do plné výšky, vypadaly děti elfů tělesně jako sedmileté (i když obratností a především duševními schopnostmi se svým lidským protějškům samozřejmě vyrovnaly!) Jejich tělesný vývoj byl plně ukončen nejdříve v padesáti, někdy teprve kolem stovky.

Děti jim byly velmi drahé: už od počátku byly zřejmě přijímány jako samostatné osobnosti a ve vztahu rodičů k nim byla silná složka přátelství. Žádný elf by neřekl "mám děti". Řekl by něco jako "Byly mi přidány" "Jsou se mnou" "Jsou v mém domě". Jakékoli autoritářství by bylo zbytečné - rodiny držela pohromadě láska a hluboký pocit příbuznosti na duchu i na těle. Vnímavé elfí děti potřebovaly jen nepatrně výchovy.

 

Dělba práce

 

Jestli je někdo muž či žena, je záležitostí nejen těla, ale i duše (podruhé narození se v této otázce neměnili). Muž a žena jsou si rovni, neexistují činnosti, které by mohl dělat jen jeden nebo druhý, i když některé činnosti dělají většinou ti či oni, díky přirozeným sklonům nebo zvyklostem.

Protože ženy vkládají mnohé ze sebe do dětí, bývají to většinou muži, kdo je iniciátorem změn a vynalézá nové.

Bývají to většinou ženy, kdo se věnuje péči o tělo a léčení, zatímco muži nosí zbraň a bojují. Elfové soudí, že zabíjení, dokonce i nutné a spravedlivé, snižuje schopnost uzdravovat. Elfí muži, kteří se věnovali léčení (a byli mezi nimi schopní ranhojiči), nelovili a bojovali jen v případě krajní nouze. Naopak ženy v případě krajní nouze bojovaly velmi statečně a mezi elfím mužem a elfí ženou, která ještě neměla dítě, je menší rozdíl v síle a rychlosti, než jak tomu bývá u smrtelníků.

Mezi Noldor dále bylo zvykem, že ženy pekly chléb, i když příprava ostatního jídla bývala většinou úkolem a potěšením mužů. Ženy bývaly často také zručnější v obdělávání polí a zahrad, ve hře na hudební nástroje, v předení, tkaní, šití a vyšívání, a z učenosti se věnovaly především historii. Muži byli zručnější jako kováři, kovotepci, řezbáři, sochaři a šperkaři, skládali hudbu, vyráběli hudební nástroje či vymýšleli nové, bývali mezi nimi nejlepší básníci, znalci jazyků a ti, kdo vytvářeli nová slova. Mnozí se zabývali poznáváním lesů a divoké přírody a snažili se navázat přátelství se svobodně žijícími tvory a rostlinami. Ale všemi těmito činnostmi, jak co se týče práce, tak i zábavy, stejně jako poznáváním podstaty a života světa, se mohl kdykoli zabývat kdokoli podle chuti, ať muž nebo žena.

Méně vznešení

Výše popsané zvyky se týkají Eldar, ale není důvodu si myslet, že by tomu mezi Avari mělo být podstatně jinak, zejména tam, kde vyplývají z elfí přirozenosti tělesné či duševní. Temný Eöl se choval k manželce i synovi značně autoritářsky, ale to bylo dáno poněkud neregulérním způsobem, jakým svou ženu získal, a navíc ho lze i v mnohém jiném považovat mezi elfy za anomálii. Horší je případ Thingolův. Ve všech dostupných dokumentech je zmiňován jako výjmečná, velmi ušlechtilá osobnost, avšak z žádného nevyplývá, proč vlastně. Všechny jeho popisované činy jsou přinejmenším sporné, což o jeho chování k manželce a (dávno dospělé!) dceři platí dvojnásob. Zajímavé je, že Melian většinou vystupuje jako velmi mírná a pokorná manželka, i když v tom je z její strany zřejmě kus hrdosti: když se jí její strašně-moudrý manžel nepovažuje za nutné zeptat, nebude se mu vnucovat.

Samozřejmě je však pravděpodobné, že výjmečné chování některých se stalo součástí příběhů právě proto, že bylo výjmečné. Dokud žili tak, jako všichni ostatní - a ti všichni ostatní, kteří tak žili stále - vlastně nestáli za zmínku.

Nejméně vznešení

Rodinný život skřetů je velkou hádankou, ale zmíníme na tomto místě aspoň pár dohadů, vycházejících z předpokladu, že platí teorie o jejich elfím původu. (Upozorňuji, že jsem četla na toto téma lecjaké teorie, ale tahle jediná mi připadá přijatelná - ostatní se mi zdály mít vážné logické nedostatky.)

Za jisté můžeme mít, že skřetice (v souladu s původní elfí přirozeností i záměry Nepřítele) byly použitelné v boji stejně dobře jako jejich protějšky a pravděpodobně i to, že byly od nich k nerozeznání (alespoň pro ostatní rasy), takže v popisech bitev nejsou nikde zvlášť zmiňovány. Rodinná pouta byla jistě co nejvíc oslabena, potomstvo se stávalo co nejdřív majetkem celé tlupy, případně nadřízených a skrze ně vposledu nějakého toho momentálního Temného pána. Pravděpodobné, a jistě myslitelné, jsou dva Nepřítelův zásahy do jejich biologie - do frekvence rozmnožování a rychlosti vývoje. Skřetů bylo vždycky potřeba co nejvíc a co nejdřív! Ale ať tak nebo tak, vojenských cvičení a bojů se děti zřejmě účastnily od nejútlejšího věku.

Že neexistovalo něco jako manželský svazek je ovšem jasné. Ale jaké vlastně skřetice v tomto ohledu byly - jaké bylo jejich postavení? Patřily mezi nejslabší v tlupě, ustavičně znásilňované, přičemž právo na partnerku měl vždy ten nejsilnější? Samozřejmě, ponechat tu nějaké ty slabé, trvale týrané jedince by bylo plně v relacích Nepřítelovy škodolibosti - ale nepřevážila myšlenka účelnosti? A bráno z druhé strany, není přece jen pravděpodobnější, že slabší dívky zahynuly v nemilosrdných podmínkách zajetí nebo i dobrovolně opustily svá těla, ať se bály smrti sebevíc? (viz kapitola o životě a smrti) Výsledkem by pak byly velmi silné skřetice, bojující, pokud by se podařilo je náležitě rozvášnit, s mnohem větší razancí než obyčejní skřeti. Samozřejmě, k znásilněním by docházelo, ale obětmi by byly především příslušnice jiných plemen (čehož bylo zřejmě hojně využíváno v Železném pasu, ať si tvůrci filmu myslí cokoli). Skřetice by zaujímaly v tlupě spíš elitní postavení, nebo by tvořily samostatné tlupy, velmi nebezpečné i pro osamělého skřeta, který by jim upadl do drápů. "Sňatky" by se pak odbývaly nejspíše formou nájezdu jedné tlupy na druhou, přičemž by mužská tlupa musela být početně silnější a slabí či nešikovní, pro chov nevhodní jedinci by se vytřídili v rámci padlých. Ale dost už o tom!

 ( Zpět na výchozí stránku elfích reálií )