Tvůrce webu je i pro tebe! Postav třeba web. Bez grafika. Bez kodéra. Hned.

Hranice důvěrnosti: vykání/tykání

Pozdravy: při setkání

při loučení

Další základní zdvořilostní obraty: děkuji/prosím

Zvyklosti

Výslovnost

Obecná pravidla

Hláskoslovná pravidla pro quenijštinu

Jak naložit s jménem od rodičů: křestní jméno

příjmení

Seznam křestních jmen s návrhy na použití

Při seznamování s novou kulturou je často velmi důležité osvojit si co nejdříve základy zdvořilosti, abychom sebe ani jiné nedostávali do trapných situací a vyhnuli se zbytečným nedorozuměním. Dá se předpokládat, že na přehmaty návštěvníka jiného plemene by elfové reagovali s pochopením a humorem sobě vlastním - na druhou stranu si však sami na zdvořilost velmi potrpěli, takže rozhodně není od věci tuto oblast trochu studovat, alespoň nakolik je možno.

Jak jsme několikrát viděli během úvah o rodině a všedním životě, pro elfy byly rodinné a přátelské svazky nesmírně důležité. Pravděpodobně především tomu vděčíme za fakt, že se tykání užívalo jen vzácně. Patřilo samozřejmě do rodiny, ale mimo ni se tak vyznamenávali jen nejdůvěrnější přátelé. Užito mužem k ženě se téměř rovnalo vyznání lásky. Avšak skutečně pouze téměř. V Athrabeth Finrod ah Andreth ("Diskuze Finroda a Andreth", MR) najdeme zajímavé místo, kde Finrod začne Andreth spontánně tykat a ona se brání: "Neříkejte mi tak, jako kdysi ten, koho jsem milovala." Finrod skutečně její prosbě vyhoví, ale pouze v následující větě, v níž ji k dovršení všeho místo toho osloví milovaná - pak se opět vrátí k tykání. Je však zřetelné, že naprosto nejde o nějaké vzplanutí či snahu ji získat, jen o signál, že během rozhovoru překročili určitou hranici: svěřili si navzájem příliš mnoho a příliš hlubokých bolestí, obav a nadějí, než aby mohli pokračovat ve vztahu, který měli dřív, ač také upřímně přátelském. Citlivý elf tuto změnu zkrátka nedokázal ignorovat.

Na druhou stranu takovýto přístup k věci ovšem znamenal velmi silnou míru uctivosti naprosto vzájemné. Ani ten nejvýše postavený netykal svým poddaným a nepřijímal od nich vykání jakožto projev jejich podřízenosti. Nai hiruvalyë Valimar, tedy "Kéž naleznete Valimar," říká Galadriel, takto princezna z královské větve Vznešených, jistému zcela neurozenému hobitkovi. (Že skutečně oslovuje jen Froda a ne celou družinu, která ostatně také za mořem neměla co dělat, je gramaticky doložitelné z následující věty.) Netykal dokonce ani Thingol Berenovi ve větě, v níž ho oslovil "ubohý smrtelníku". Typické však je, že Fëanor si dovolil tykat Melkorovi, když ho vyhnal od svého prahu.

V této souvislosti pak už ani nepřekvapí, že pozdravy byly stejně uctivé bez ohledu na postavení osloveného. Aiya, zněl pozdrav při setkání, příbuzný se slovy jako aica, "strašlivý, ač dobrý", aista "cítí úctu, hraničící s hrůzou" a áya "posvátná bázeň". A přece tak pozdravil i Eönwë, maia a posel Manwëho, jistého prosebníka smíšeného rodu, přicházejícího s vyznáním vin Noldor a poníženou suplikou. Ve WPP nalézáme alternativní pozdrav alla, související s kořenem pro dobro, růst a požehnání vůbec; je tedy bližší našemu "dobrý den" než "má úcta". Protože je však uveden jako "varianta aiya", nelze se domnívat, že šlo o něco méně formálního a použitelného ve smyslu našeho "ahoj" nebo "nazdar.

Jinou možností (které možná přátelé dávali přednost, i když se nemusí krýt s oblastí "důvěrnosti") bylo zdravit se při shledání "vítej" ("vítejte?"), doslova "well-met" ("dobře setkáni"). Z pramenů se tento pozdrav dochoval v sindarštině, mae govannen - quenijsky by zněl nejpřesnější překlad asi mande omentaine.

Při loučení bylo zřejmě možností víc. Vlastně nenajdeme v pramenech dva příklady, kdy by bylo užito stejného pozdravu. Nejkratší možností bylo jistě známé namárië s celkem nepopiratelným významem "měj se dobře", i když přesný překlad zůstává nejistý. Avšak Gildor s Frodem se loučí neméně známými slovy "hvězdy ať svítí na konec tvé cesty" - tedy snad Eleni nai siluvar mettanna tielyava - a ani o této větě nemůžeme tvrdit, že by to byl ustálený pozdrav, neboť Gelmir a Arminas Tuorovi (v širší verzi popisu jeho cesty do Gondolinu, zachycené v UT) říkají na rozloučenou Anar kaluva tielyanna, "slunce bude svítit na tvou cestu". To je ovšem velmi vhodně voleno, neboť mu právě ukázali průchod dosti dlouhým a nepříjemným podzemním tunelem - jejich slova jsou tedy pozdravem, požehnáním i ujištěním zároveň. A než usoudíme, že obvyklým rozloučením byla nějaká forma "světelného" požehnání, připoměňme si ještě, že Gandalf s Thranduilem (v H) se loučí slovy "Ať se raduje lesní zeleň, dokud je svět ještě mladý" (quenijsky by to snad znělo Nai laiquesse tauro alase, tenna ambar er nessa, ale samozřejmě to bylo proneseno nejspíše v sindarštině) a Thranduil s Bilbem dokonce "Ať se váš stín nikdy neumenší" (Nai leolya lá picuva???) s dodatkem "To by se vám kradlo moc snadno..." To už začínáme cítit, že mnohem spíš než "ustáleného pozdravu" se při loučení užívalo slov, která vyjadřovala lásku a dobrou vůli tak, aby to co nejlépe odpovídalo situaci, pronášená často jako požehnání (tedy s vírou, že tím, že je vyslovím, napomohu tomu, aby se uskutečnila), někdy se špetkou humoru a někdy i tak trochu prorocky (je dobré si všimnout, že ani Galadriel se nerozloučila pouhým namárië, ale připojila právě ono Nai hiruvalyë Valimar, které spadá právě do této kategorie). Tento zvyk byl ovšem z větší části výrazem elfí empatie a altruismu vůbec, ale možná i trošku hrou či přátelským kláním v oblíbené disciplíně ovládání jazyka - soutěží, kdo vymyslí spatra trefnější požehnání.

S pozdravy se ovšem bohatství našich informací téměř vyčerpalo. Děkovat si myslím s velkou jistotou můžeme dovolit slovem hantan (vypreparovaným z názvu Númenorejské slavnosti Eruhantalë, "Díkůvzdání Jedinému", a obohaceným o koncovku 1. os. sg.). Pro výraz "prosím" se musíme ponořit do nejstaršího z pramenů, QL. Zjistíme tam, že podobně jako Češi, i elfové používali prosím ve dvou významech. Iquista je jednak pravidelné sloveso, "prosí", jednak výraz, který užíváme, když někomu podáváme cukřenku (resp. nádobku s medem) nebo ho pouštíme do dveří. Iquin se naproti tomu užívalo pouze v tomto tvaru a je přeloženo "I beg" - tedy "snažně prosím" nebo něco podobného. Zůstává nejisté, jak přesně je to myšleno. Je možné, že iquin vyjadřuje poníženou či zesílenou prosbu, zatímco pro prosbu obyčejnou by se užilo pravidelného tvaru slovesa iquista, tedy v 1.sg. iquistan. Je však také možné, že jako zdvořilostní obrat se užívalo pouze iquin a že překlad "I beg" ho má pouze odlišit od druhého významu "prosím", nebo naznačit, že stejně jako v oslovování či pozdravech, zesílená zdvořilost byla prostě běžný standart. V tomto případě hádám spíš prostřední možnost, a to z toho důvodu, že nejde o zvláštní tvar, nýbrž vlastně jen o zkráceninu normálního slovesa, vzniklou prostě častým užíváním, ale nevyjadřující žádný speciální význam.

Jak uvidíme, oblast tvorby jmen se oblasti zdvořilosti úzce dotýká. Neboť při setkání s elfy bude záležet nejenom na tom, jakým jménem je oslovíte, nýbrž i na tom, jaké jméno sami používáte! Nejprve ale souhrn faktů podle Laws and Customs of Eldar (MR):

První jméno dostalo dítě krátce po narození. Vymyslel ho buď otec (zpravidla synům), nebo matka (zpravidla dcerám), ale příbuzným z obou stran ho oznamoval vždy otec při obřadu, zvaném essecarmë) "vytvoření jména".

U Noldor (kteří se zvlášť zabývali uměním jazyka), mělo dítě také právo vytvořit si jméno samo podle vlastního vkusu - lámatyávë (dosl. asi nejspíš "jazykového gusta"). Tento obřad, essecilmë ("volba jména"), se konal zpravidla kolem desátého roku, když už dítě mělo vkus vyvinutý a dovedlo dostatečně užívat jazyk. Osobní jazykové cítění se považovalo za důležitý rys osobnosti (důležitější než třeba postava, barva očí a vlasů nebo rysy obličeje). Podruhé narození se vraceli ke stejnému jménu. Časem, jak se osobnost během věků proměňovala, mohla si zvolit nové jméno, ale většinou k těmto změnám docházelo jen u mužů.

Jména se v nejstarších časech vytvářela zpravidla nová, později se přejímala, ale vždy byla provedena alespoň nějaká změna, neboť jméno se považovalo za majetek toho, kdo ho nosil jako první - vystihovalo přece jeho osobnost, ať už v jeho vlastním pohledu, nebo v pohledu nejbližších (viz též dále), a nezapomínejme také, že u elfů byla i po tisíciletích velká pravděpodobnost, že dotyčný dosud žije.

Dalším jménům se souhrnně říkalo anessi, případně epessi (obojí znamená "po-jména", bylo by tedy dosti přesné říkat jim naším slovem "příjmení". Mezi nimi mělo nejvýznamnější jméno od matky. Matka totiž někdy dávala dítěti brzy po narození nebo během dětsví jméno, které bývalo často prorocké - vystihovalo nějaký důležitý prvek osobnosti - essi tercenyë, "jména vhledu", nebo předvídalo jeho budoucnost essi apacenyë "jména pohledu do budoucnosti", (dosl. "do potom"). Tato jména byla uznávánou autoritou, právoplatná a veřejná, nikoli soukromá, pokud stála na druhém místě hned za jménem otcovským. Zejména v nejstarších dobách, kdy bylo zvykem, že otcovské jméno bylo variantou jména otcova (u dcer matčina), často mateřské jméno sloužilo místo něj tam, kde se neuvádělo jméno plné.

A konečně během života k tomu přibývala jména posbíraná jako přezdívky či čestná přízviska na základě osobních charakteristik nebo významných činů. Ta se už za tak důležitá nepovažovala. Někdy byla spíš na úrovni hanlivého přízviska a dotyčný či jeho rodina je ani nemuseli uznávat; a i tehdy, když šlo o čestný titul a přidával se k plnému jménu, připojoval se až nakonec, uvedený formulí typu "zvaný též". Nicméně jako jméno skutečně užívané, ať už s dotyčným v osobním styku nebo v příbězích o něm, se mohlo ujmout kterékoli z té dlouhé řady, případně jeho zkrácenina.

Essecilme - aneb jak si zvolit elfí jméno

Mnoho lidí si přeje zvolit pro sebe nějaké jméno v elfím jazyce a mají docela pravdu, neboť elfové při svých lingvistických sklonech by jejich jméno skutečně asi brzy nějakým způsobem přeložili.

Na prvním místě vás však prosím, nemrzačte výslovnost! Pokud jste začátečník a o jazyk se kromě hledání jména nezajímáte, krátká informace: Jak se v elfích jazycích co vyslovuje, se můžete dočíst v dodatcích k LotR a je to pro Čecha velmi snadné. Zmíněný text je dokonce (na rozdíl např. od popisu tengwar) velmi přehledný a srozumitelný!

Ve stručnosti upozorňuji: samohlásky: Quenijština má jen jedno i, psáno i, a z toho plyne, že nezměkčuje předchozí hlásku (tedy nečteme Earenďil, Ňimrodel!). To, co se píše y, je obyčejné j. V sindarštině je situace kolem měkkého i stejná, ale y je skutečně tvrdé y, tedy německé ü. Dvě samohlásky za sebou se taktéž čtou skutečně jako dvě samohlásky, nesplývají ani se nemění, kromě dvojic s i nebo u na konci - ty se čtou jako dvojhláska (Earendil se tedy čte, jak psáno, nikoli Érendil!) Dvě tečky nad samohláskou znamenají upozornění pro Angličana, že samohláska se neredukuje, a Čech je tedy může s výhodou ignorovat. Stříška nad samohláskou znamená docela obyčejnou dlouhou samohlásku!

souhlásky: Dvě stejné souhlásky za sebou se skutečně čtou, zdvojeně nebo prodlouženě. To, co se píše c, je obyčejné k (jméno Celeborn, působící tak vznešeně s "c", je tedy ve skutečnosti Keleborn!). W se čte anglicky, a to i jako součást kw (psaného qu). Ch se čte jako české ch. F na konci slova se čte v. Th a dh se čtou jako anglické th, th jako ve slově thorn, dh jako ve slově that. H a y se vůbec užívají jako "měkčidla" - výslovnost příslušných shluků najdete o něco níže v "Hláskoslovných pravidlech"

Dále je potřeba vědět, že sáhnout po jménu některé postavy z Tolkienových knížek, zejména pokud to byl elf, nemusí být tím nejlepším řešením. Vy byste tím vyjadřovali úctu či sympatie k dotyčnému, ale elfové by to mohli cítit jako neomalenost, podobnou tomu, kdyby někdo přišel a začal se vám bez dovolení hrabat ve vašich osobních věcech... Jo, to jsou ty rozdíly mezi kulturami! Vy byste měli pocit, že máte jméno "zaručeně správné", přičemž jste se obratně vyhnuli všem gramatickým záludnostem, a elfové by se smáli, protože sami při tvorbě jmen na tyto otázky ohled příliš nedbali!

Jméno totiž sice ladilo svým charakterem s mateřštinou, avšak nebylo nutně běžně užívaným slovem nebo souslovím. Skutečná slova se v něm samozřejmě objevit směla - ale mnohem častěji, zejména z důvodů přiměřené délky a libozvučnosti, to nebyla slova v plné podobě, nýbrž zkráceniny názvuky na ně. Faktem vlastně zůstává, že zkrácené nebo pozměněné užití nejrůznějších slov vedlo často k vrstvení významu a nejrůznějším slovním hříčkám, které elfové milovali. Nemá tedy smysl se nějak úzkostlivě snažit o správnost - gramatiku de facto není třeba vůbec použít. Zrovna tak ale považuji vyloženě za chybu otrocké překlady významů našich jmen do elfích jazyků!

Na co je naopak potřeba dbát na prvním místě je požadavek výsledné libozvučnosti a s tím související ohled na hláskoslovná pravidla jazyka - nesmíte vytvořit nepřípustné písmenkové shluky. Navazující písmenka také mohla podlehnout pravidlům asimilace či podobných změn, tak jak se to stává např. i v češtině. Pokud si tedy nejste jisti, vyhýbejte se souhláskovým skupinám.

Použitelné souhlásky: f,h,hw (čteno jako něco mezi f a anglickým w), hy (čteno jako ch až š), j (psáno y),k (psáno c),l, hl (více či méně měkké l) m,n,nw,ny (blíží se našemu ň), p,q,r, hr (neznělé, avšak vibrované r - blíží se našemu ř),s,t,ty (čteno jako něco mezi ť a č) v,w,x - b,d,g pouze ve složeninách mb,nd,ld,rd a ng. Použitelné hláskové skupiny, pouze uvnitř slova: ht (čteno cht tvrdě či měkce podle pravidel německého "ichlautu" a "achlautu"),htj (psáno hty a čteno viz ty), kk (psáno cc), ks (psáno x), kw (psáno qu a čteno k+anglické w), ly (čteno více či méně měkké l), lc , ld, lkw (psáno lqu a čteno viz kw-q), ll, lm, lp, lt, lv, lw, mb, mj (psáno my), mm, mn, mp, nd, ng, ngw ,nj (psáno ny a čteno více méně ň) , nk (psáno nc), nkw (psáno nqu, výslovnost viz kw-q), nn, nt, ntj (psáno nty a čteno viz ty), nw, ps, pt, rd , rj (psáno ry), rk (psáno rc) ,rkw (psáno rqu a čteno viz kw-q), rm, rn, rr, rs, rt, rtj (psáno rty a čteno viz ty), rw, sk (psáno sc), skw (psáno squ a čteno viz qu-kw), ss, st, stj (psáno sty a čteno viz ty), sw, ts, tt, tw, několik málo dalších pouze ve složeninách. Na počátku slova smí být jen jedna souhláska (nepočítaje v to dvoupísmenné přepisy jediné hlásky včetně nw). Na konci slova většinou samohláska nebo t,s,n,l,r.) Asimilace (alespoň tolik, co bezpečně vím, zdaleka to není všechno!): np se mění v mp, nl, nm, nr a ns se mění v ll, mm, rr a ss. ct - ale i tc - v ht.

1. Pokud volili jméno pro jeho zvuk, hledejte stejně nebo podobně znějící elfské slovo. Třeba se vám jeho význam zalíbí a máte vyhráno. Pokud neuspějete, je možné stejně či podobně znějící skupinu hlásek nebo její část zabudovat do delšího jména, jehož smysl či názvuk se vám bude líbit.

Při přepisu českých zvuků do quenijštiny nezapoměňte, že některé hlásky vůbec nemá! Quenijská "abeceda" zní: a,e,f,hw, h,i,y,c, l,hl,m,n,ny, o,p,qu, r,hr, s,hy, t,ty,u,v,w,x

b,d,g nicméně použít můžete, byly dobře známy přinejmenším ze sindarštiny (pokud chcete slovo znějící čistě quenijsky, můžete změnit na oblíbené mb,nd,ng, v případě d také v r, do kterého d často přecházelo). Ty, hy lze použít jak pro přepis ť (ch), tak pro č (š), stály někde na půli cesty. Z lze přepsat ss, postupně totiž přešlo v tuto skupinu. C se dá nejpřesněji zapsat asi jako ts.

3. Pokud volili jméno "po někom", nic si z toho nedělejte. První jméno u elfů bývalo často také pozměněným jménem některého z rodičů. V tomto případě se dá postupovat po libosti podle bodu 1 nebo 2, ale také uvažovat, co se mi nejvíce zamlouvá na osobě, která jméno nosila, a zvolit si jméno, které naznačuje právě tuto charakteristickou vlastnost. Tak zachovám rodinnou či duševní spojitost, ale vyhnu se bezduchému opakování jména, což bude plně v elfích intencích. (Lze samozřejmě s výhodou použít i u těch oblíbených postav z příběhů.)

Stejný postup se dá využít tehdy, když má křestní jméno evidentně negativní nebo ošklivý význam. "Marie", tedy "hořká", se dá snadno přeložit (Sára) a jak vidíte, získáte rovnou používané jméno - ale kdo by chtěl nosit jméno s tímto významem?! Proč vůbec kdysi vzniklo, je velká otázka (že by jako výraz rodičovské nelibosti nad narozením další dcery??? Je znám případ, kdy židovský otec pojmenoval svou sedmou dceru "Na obtíž" a osmou "Tak už dost!"), ale v naší kultuře se nesmírně rozšířilo díky Marii z Nazareta. Proč se tedy nezamyslet nad tím, co z její osobnosti se vám nejvíce líbí (byla to zřejmě velmi sympatická žena, přímočará, přemýšlivá, altruistická a statečná) a zvolit jméno podle toho?

Pokud se tedy chystáte křestní jméno přeložit, můžete přitom využít stránky jako http://mujweb.atlas.cz/www/junni/jmena.htm nebo http://www.elvish.org/elm/names.html

Ale neopisujte bez přemýšlení! Za prvé mi uvedené překlady u některých jmen připadají sporné až chybné, za druhé ta první adresa (žel, na text v češtině) vede pravděpodobně na "mrtvé stránky", které jejich autorka, jinak výborná, opustila někdy r. 2000. (Každopádně od té doby neaktualizovala a nereaguje na maily.) Od té doby však výzkum quenijštiny značně pokročil a některé věci přestaly platit.

Navíc se jméno má stát výrazem vaší osobitosti - v ideálním případě by ho neměl nosit už nikdo jiný na světě! Může být dobré se zamyslet - možná poprvé v životě - nad významem vlastního jména. Ale pokud vám ten význam nesedne, pokud se jmenujete Petra a jste jemné, něžné stvoření, či pokud jste Zdeněk nebo Václav a nic se vám tak neprotiví jako ctižádost, každý elf by vám jistě poradil, abyste využili možnosti essecilme a nečinili násilí vlastní duši!

Existují jména zcela negativní (viz výše Marie) nebo zase pouze zeměpisná (Lydie, Jitka, Sabina), u nichž se zřejmě s významem nedá nic dělat. U jiných se však může stát, že na první pohled vám jméno bude připadat jako protiklad vaší osobnosti, ale když nad ním budete chvíli přemýšlet, zjistíte, že za nějaký jeho aspekt se můžete postavit. I něžné duši může být někdy užitečné mít pevnost skály - i dokonale skromný a vyrovnaný člověk může zatoužit po větší slávě pro někoho či něco, kdo nebo co si tuto slávu zaslouží. Tehdy pro vás nastává ta pravá chvíle volby jména! Ponořte se do slovníku a nedávejte si pokoj, dokud ze střípků dvou či několika slov nesložíte jméno, které Vaše pocity dokonale nevystihne!

Konečně význam sám vám může dokonale ladit, ale na první pohled uvidíte, že překlad na té které stránce není to pravé. Autor stránky se mohl bát, že se příliš zpronevěří svým lingvistickým zásadám, a uvedl cosi, co sice odpovídá významem, ale je to příliš dlouhé, kostrbaté, nelibozvučné anebo zkrátka pro váš vkus ošklivé. Ale vy už víte, že elfí jména nemusela nutně používat přesná slova, dokonce vůbec žádná významová slova, takže se nemusíte bát upravovat tak dlouho, až budete s výsledkem po estetické stránce spokojeni.

Příjmení se dá použít dvěma způsoby.

Buď k němu můžete připojit koncovku -ion, -iel (syn, dcera) a udělat z něj skutečné "rodinné jméno" (jakým je např. v "Tuorově příchodu do Gondolinu" v UT jmenován Voronwë Aranwion), nebo ho můžete spojit s křestním jménem do jednoho slova a použít ho tedy ke zvýšení originality jména - tedy např. z Karel Voříšek udělat "Cotáro" (Karel je v podstatě totéž slovo jako "král"). Výsledek lze cítit jako "král oříšků" nebo "oříškový král", což obojí působí docela elfsky a poeticky.

Většina českých příjmení, jak to kouzelně popisuje Eisner v knize "Chrám a tvrz", však vznikla jako humorné až hanlivé přezdívky na základě nějaké osobní charakteristiky či dokonce jediné události ze života postiženého (Hrabal, Nepil, Dohnal, Líbal). Jsou to tedy "epessi" se vším všudy a jako takové je - v případě, že zní hanlivě nebo se vám nelíbí - vůbec nejste povinni uznávat! (Natožpak překládat do quenijštiny.)

Existují však případy, kdy příjmení, přeloženo do quenijštiny, zcela ztratí svůj pejorativní přídech a vynikne v kráse svého původního významu. Dokonce ani Aragorn se nestyděl tímto způsobem přijmout pohrdavou přezdívku, kterou mu dali v Hůrce. Doporučuji k úvaze například Novákům, Vlasákům, Strejčkům (podle QL víme, že blízkým příbuzným se říkalo "pomocník", jako např. i v hebrejštině - v novější podobě restar je to velmi hezké slovo) a také Kvapilům nebo Pospíšilům - ti mají dokonce na vybranou. Buď podtrhnou svou hbitost pomocí přídavného jména linta nebo tyelka, nebo na sebe nechají náznakem padnout cosi z vznešenosti spravedlivého hněvu Oromeho užitím orna, případně ormë. A jistě by se našly i další případy.

Tento seznam není a nechce být konkurencí výše uvedených stránek. Zastávám názor, že mechanicky přeložit význam jména není ani nejdůležitější (nejdůležitější je libozvučnost), ani vždycky optimální. Hodlám vybrat jen pár nejnotoričtěji známých jmen a uvést u každého individuálně možnosti jejich využití, abyste se mohli nechat inspirovat k vlastní tvůrčí práci (ke které budete nutně potřebovat slovník). Pokud však zaznamenám nějaký ohlas, možná seznam rozšířím.

Adam - význam nepříliš jistý: "člověk"? (hildo) "hliněný?" (cemina)

Alena - taktéž najasné. Někdo uvádí jako variantu Heleny (viz tamtéž), někdo význam "věž". Tam je několik možností: "věž (vysoká, osamělá) mindon, "věžička" mindë, "pevnost nebo město s vysokou centrální věží" minassë, "strážní věž" tirion

Aleš - "pomáhající"? restar, podle QL možno též réro

Alois - "moudrý", viz Žofie

Anna - varianta Hany, viz tamtéž

Barbora - zeměpisné a ještě nelichotivé, "barbarka". Pokud chcete volit cestu "jména po někom", tedy sv. Barbora byla podle legendy typická panna-mučednice, zavražděná vlastním otcem, kterého rozčílilo k nepříčetnosti, že nebyla spokojena s řecko-římskou zbožností a přiklonila se ke křesťanství. Vůbec byl ten otec asi zajímavý "případ", něco jako Thingol, předtím ji totiž dlouhá léta choval o samotě ve věži, aby ochránil její bezpečí, ctnost i pravověrnost - to poslední marně, o samotě měla tím víc času k přemýšlení, nebyla povrchní a horlivě hledala pravdu. "Pravdivý" je anwa, "milovnice pravdy" by bylo asi anwanilë.

Bedřich "bohatý mírem", "bohatý" viz Oldřich, "mír" viz Irena

Blanka "bílá" - ninquë. "Nin" se dá dobře spojovat a včleňovat do slov. Lze však použít bohatství dalších slov: calina - jasná, calima - světlá (prvek do složenin "cal"), ilca (nebo ilka) - bílá záře, ilsa - stříbrné světlo (prvek do složenin "il") a našly by se i další, třeba marya, isca - bledá, světlá

Božena "Bohem (ob)darovaná". "Boží dar" je Eruanna. Za úvahu stojí také slova jako almië, almarë, znamenající "zdar, bohatství, prospěch, požehnání, blaženost"

Dan/a "soudce" námo. Pozor, zároveň jméno jednoho z Valar, je sporné, zda se smí použít. Snad by se šlo inspirovat slovy jako "pravidlo, zákon" sanyë, "pravidelný, spravedlivý, zákonný, normální" sanya, "přímý, správný" téra

Daniel/a "Bůh je můj soudce" (myšlen je ovšem spor občansko-právní, nikoli trestní, přičemž "já" jsem v roli toho, komu se dostane práva, nikoli obžalovaného!). Slovní zásoba viz Dan.

David "miláček" - viz Milan a příbuzná

Eliška "Bůh je má přísaha". Pokud je myšleno ve smyslu "Jsem věrná Jedinému a tudíž jen při něm budu přísahat", "věrnost" je samozřejmě voronwë (doloženo jako mužské jméno, ale v ženské podobě Voronwen nikoli), "věrný" vórima, voronwa, voronda. "Skládá přísahu" je vesta, "obřad přísahy, svatba" vestalë

Ester "hvězda" elen. Další možnosti: "hvězdám podobná" elvea, hvězdné světlo ilma, mrkající hvězda tingilya, tingilindë, bílá jiskra, hvězdě podobná, nebo přímo hvězda tinwë, drobná hvězdička, třpytivá kapka rosy apod. titinwë

Eva pravděpodobně "živá" (ve smyslu "matka živých"). "Živý" je cuina, "život" cuile, "matka" amil. Jedna z možností výsledného jména je tedy Camil!

Filip "milovník koní". "Milovníci" či přátelé něčeho mají standartní příponu -nil, nebo -ndil , nejspíše tedy Roccondil, ale pro koně jsou i jiné výrazy, např lopa

František/ška zeměpisné jméno, "malý Francouz". Podle legendy přezdívka Františka z Assisi v mládí, kdy uměl dobře francouzsky. Kdyby se to přeložilo jako milovník jazyků, Lambinil, bylo by to elfům jistě nesmírně blízké. Pokud byste chtěli volit podle dalších znaků osobnosti, sv. František je asi dostatečně znám, zejména jako milovník zvířat, lamandil. Někoho by v dnešní době mohl možná oslovit i svou láskou k chudobě jako oisendil.

Hana "milostná, rozkošná, milující, milostiplná" - skvostné na překlad! írima-touženíhodná melima-milováníhodná, možná i vanima-krásná, nilda-přívětivá, přátelská, amalda-něžná, tentima-vnímavá, soucitná

Helena pravděpodobně zeměpisné jméno, "Řekyně". Druhotný význam může být "světlá", viz Blanka. Za pěknou hříčku považuji používat poangličtělé "Elen", to totiž znamená "hvězda" (a ta nepochybně světlá je).

Irena "mírumilovná, nositelka pokoje". Slovo pro pokoj, mír, je poněkud problematické. Krásné Estë se nedá použít, to je vyhrazeno příslušné Vali, nosit ho by byla nejen nezdvořilost, ale téměř rouhačství. Ekvivalent je sérë, ale kdo v Čechách by něco takového použil? Další slova najdeme pouze v nejstarších zdrojích (QL): quildë, ruë (odpočinek, klid, od toho přídavná jména quilda, rua), ruin (mír)

Ivan varianta jména Jan, viz tamtéž

Jakub slavná biblická slovní hříčka, znamená jednak "držící patu", jednak "lstivý". Pro "patu" výraz nemáme, ale "noha od kotníku dolů" je tál (ve složeninách možno krátit), "chodidlo" tallunë, "zadní" tella, ve složeninách tel-. "Drží" je mapa. "Prolhaný" je fúrima, "úskočný, vychytralý" carpalima (staré slovo z QL, které tak úplně nevyhovuje současným pravidlům), poněkud lichotivěji: "chytrý, bystrý" je finwa. Quenijskou slovní hříčku z toho neuděláte, ani kdybyste se rozkrájeli (pokud se vám to přece povede, určitě napište!) Pokud byste chtěli v zoufalství opustit jméno úplně a soustředit se na charakter nositele, moc si nepomůžete, byl takový, jak jméno naznačuje, usiloval "uchopit a držet" požehnání za každou cenu a na pravidla čestného boje přitom moc nehleděl. Jediné trochu sympatické na tom bylo to, že aspoň o nějaké požehnání (a potažmo kontakt s Bohem) vůbec stál, zatímco jeho bratr byl zaměřený spíše jen na materiálno. "Hledá" je saca, od toho přídavné jméno "se sklonem hledat" by bylo sácima.

Jan/a - "Bohem milovaný/á, Bůh miluje, Bůh je milostivý": "miluje" je melë, "milovaný" melin, melda, "milost" asi nejpřesněji tendilë ("soucit, vnímavost" - QL). "Bůh" samozřejmě Eru

Jarmila, Jaroslav/a - plné jaro je tuilë, krásné předjaří coirë. "Milovník něčeho" má v quenijštině standartní příponu -n(d)il, "služebník něčeho" (a tedy možná i "slavitel" něčeho) -n(d)ur. Jinak "chválí, slaví" nejspíše laita. V QL také existují slova pro "mládí, sílu, nový život" laito, laisi.

Jiří/Jiřina "rolník, zemědělec" - ten výraz nemáme. Ze "zemědělských" slov vybírám: "zahrada" tarwa, "zeleninová zahrada" laukien, "brázda, řádek na zahradě" ríma, "hrazené pole" pelë, "oře", hyare, "radlice, čepel" hyanda, "sije" rerë, "sází" empanja, "žně" yávan, seká srpem, sklízí circa, "snop" limna. Od sloves se podstatné jméno "konatele" odvozovalo někdy přidáním -r (po a), někdy změnou koncovky na -o, snad by tedy šlo hyaro "oráč", circar "žnec"

Josef přidává (ale také odnímá!). Podle biblického příběhu poprvé zcela logicky použito matkou, která si přála další děti. "Dává" je anta, "bere" snad tuwe, tuvu, možná i obyčejné tuvë, které známe z LotR jako "nalézá". Kmen "šíří se" je ala-, "šiř se, rozmáhej se" by tedy možná bylo alat! , "kéž se šíří" Nai ala! - "naiala" vypadá docela zajímavě, zkráceně by mohlo znít i nala. "Šířený" by mohlo znít alaina, s mužskou-ženskou koncovkou tedy alaino-alainë. Množství se dá označit slovy úvë, rimbë, za pěknou hříčku považuji použít slova z QL téhož významu a začít si říkat Olda. Příbuzné tomu je i další slovo pro "zvětšuje se, množí se" - olto

Karel/Karla/Karolína - "král": (určitého území) aran, král králů ingaran, (nejvyšší představitel rodu) táro

Kateřina - "čistá" poica

Klára "jasná, čistá" - viz Kateřina, ale též Blanka

Lenka - pravděpodobně zkrácenina Heleny, viz tamtéž

Libuše - viz Hana

Lucie "světlá, možná i světelná". viz Blanka

Ludmila - "lid" lië, se standartní příponou "milovníka něčeho" tedy liendil(ë)?

Lýdie - zeměpisné jméno. Vděčíme za něj jisté pozoruhodné ženě, první křesťance v Evropě! Silná osobnost, nezávislá, podnikavá (živila se sama, a to prodejem červených látek), ale upřímná, srdečná a pohostinná. "Kupec" je mankar, "červený" carnë, ale také třeba narwa, "látka" lannë. Pokud byste chtěli zdůraznit, že se uměla v práci otáčet, "pohyblivý" je tyelka.

Magdaléna - zeměpisné jméno. Rozšířilo se díky Marii z Magdaly, ztotožňované - možná neprávem - s jistou napravenou osobou "nejstaršího řemesla". Jediné, co o ní v evangeliích doopravdy máme, je, že byla vysvobozena z těžké posedlosti. "Svobodný" je moc hezké slovo, mirima.

Marie "hořká": Sára . "Zahořklá" by bylo Nartya. Předpokládám ale, že takové jméno si nikdo dávat nebude a využijete možnosti "vystihnout vlastnost osoby, po níž jsem pojmenován". Marii jsem definovala jako "přímočarou" láta ("otevřená" - je to doloženo právě v tom přeneseném významu), "přemýšlivou" sánima (od slova sana, "myslí", standartní příponou -ima, "schopný něčeho"), "altruistickou" laukima (moje úprava slova z QL: "laskavá, srdečná, vyzařující teplo"), nilda ("přátelská") - láska sama je melmë - a "statečnou" astalda. To je samozejmě jen materiál, je na vás, kterou vlastnost nebo vlastnosti si vyberete a jaký prvek toho slova použijete a zda to dáte donromady s jiným z mého seznamu nebo s některým úplně specifickým, "vaším" slovem. Docela hezké by mi připadalo třeba Melisan.

Markéta snad původně "perla", pro níž máme velmi nejisté, ale krásné slovo z QL marilla

Marta "paní" - heri. Mnohem hezčí je "princezna", aranel.

Martin/a "zasvěcený Martovi" - t.j. božstvu války. Mezi Valar LT takový skutečně byl, nějaký Makar (tehdy ještě psáno s k), dost nepříjemná povaha, na hranici sklouznutí k Melkorovi. Jeho družkou byla Meásse, "amazonka s krvavýma rukama". V novějších verzích příběhu "pozitivní násilí" ztělesňuje pouze mnohem sympatičtější Tulkas (tulca - "pevný, nepohnutelný"), řečený Astaldo ("Hrdina"). Žádné z jmen Valar ovšem není slušné použít beze změny - se změnou jen velmi opatrně! Macar ovšem znamená prostě "bojovník", docela obyčejné slovo, to snad použitelné je. Z astaldo by se dalo odvodit přídavné jméno astalda, "statečný" (nebo statečná) a zřejmě i abstraktum astalde, "statečnost". Genitiv tohoto slova, astaldeo, by pak znamenal cosi jako "statečnosti náležející", což by asi nejpřesněji vystihovalo smysl jména a docela to vyzní. Kdybyste se chtěli inspirovat osobností sv. Martina, byl proslulý svou štědrostí: možná antima?

Matěj - "dar Boží" - viz Božena

Michal/a (Michael/a - velký problém. Hebrejské vyznavačské jméno, význam "Kdo je jako Bůh?" Helge Fauskanger překládá Manveru (pro ženy Manveri) = man ve Eru?, přesný překlad, svým způsobem geniální, ale výsledné slovo není zrovna vrchol krásy. Možná by se dala užít i slova jako laita, chválí, nebo alcar, sláva. Znám jednu Michaelu, která se jmenuje Alcarlin - "píseň o slávě" (rozumí se Boží). Osobnost: Jeden z andělů, velmi mocný a udatný v boji, jistě by si nezadal s Tulkasem. "Nebezpečný, strašlivý" o dobrých věcech a bytostech je aica, "anděl" samozřejmě ainu/aini a že bych vám prozradila ještě "silný"? Polda!

Milan (Milena, Milada, Miloš, Miluše atd.) : "milovaný" melin, "milenec" melindo, milenka melisse, "milováníhodný/á" melima, "přátelský, milující" nilda

Miroslav slova pro "mír" viz Irena, "slaví" je asi nejspíš laita, podle QL možno též olta nebo velitya. Pozornosti doporučuji také standartní příponu -n(d)ur, znamenající "služebník něčeho" - je tomu velmi blízko.

Oldřich/ška "bohatý vládce": "bohatý" herenya, alya, spíš ve smyslu "požehnaný": almárea, "král" (určitého území) aran, král králů ingaran, (nejvyšší představitel rodu) táro, "vysoký" i "vznešený" tára, "vyvýšený" arta (pozor, má dva další, zcela odlišné významy), "vznešený" (předpona) ara-,ar-, "význačný, slavný" eteminja, "šlechtic" aráto, "pán, vítěz" turo, tur, "velitel" káno

Patrik "urozený", viz Oldřich

Pavel/Pavla "malý/á" - q. titta. Také pitya, ale to v češtině nevyzní.

Petr/a "skála", tedy ondo. (A nic jiného! Sar znamená "malý kámen".) "Houževnatý, tuhý, nepoddajný" by bylo norna.

Renáta "znovuzrozená". Krásný význam, který dává samá ošklivá quenijská slova: atanostaina, atacuina, ještě tak nejsnesitelnější je encuina. Zkuste se inspirovat též slovní zásobou kolem jara a rašení.

Richard "tvrdý a bohatý" (to je děs, ta germánská jména!) "bohatý" viz Oldřich, "pevný, nepohnutelný" tulca, "pevný, tuhý, houževnatý" norna (všimněte si, jak se snažím vybírat vám ty pozitivní aspekty dané vlastnosti). Docela zajímavé jméno v příslušném významu, ale naprosto neevokující vznešenost, spíš veselé, by bylo Almatulca

Robert "slávou ozářený" - alcar je sláva, alcarinqua slavný, prvek záře má v sobě už obojí (je to přenesený význam, alca znamená "paprsek"

Rudolf další vydařené germánské jméno, "slavný vlk". "Slavný" viz Robert, vlk: narmo, ale opatrně s tím, elfové si na vlky příliš nepotrpěli!

Růžena konečně jedno krásné květinové jméno, kterých mají hobiti tolik a čeština tak málo. A hned problém, slovo pro růži neexistuje, alespoň v novejších slovnících. V QL to bylo losse, losillë, které ovšem později začalo znamenat prostě květinu, resp. květenství (losillë je zdrobnělina téhož). Kdybychom trošku popustili uzdu fantazii a představili si, že slovníky jsou historické nejenom ve skutečnosti, ale i v rámci příběhu, mohli bychom usoudit, že růže byla kdysi prototypem květiny, květem květů, a slova použít (zejména losillë, neboť v novejších slovnících jsou pro "kvítek" jiné možnosti: lotsë, lotellë)

Silva jako stvořené pro elfštinu, "lesní" = taurea

Štěpán/ka "věnec", přeneseně "vítěz". Máme slovo "koruna", rie, "korunovaný" rína, a pro Štěpánky specielně "dívka, ověnčená ke slavnosti", riellë. Pro vítězství je v QL krásné slovo apaire

Tereza "záštita": "štít" je turma, "zeď, hradba" ramba, "hrad, pevnost" sarnë, mando nebo arta, na to poslední upozorňuji zejména, znamená to zároveň "vznešená"

Tomáš "dvojče". Pro to máme přesný quenijský termín, onóna, ale krása ani význam nic moc. "Bratr" je toron, "bratr přísahou" otorno. Osobnost: pověstný svou zdravou skepsí, která neodolala tíze důkazů! Protože "ukvapený" je orna, možná by se mu dalo říkat ilorna. Pokud byste to však přijali jako jméno v nezměněné podobě, nedivte se, až se tomu elfové začnou chechtat: je to totiž vydařená slovní hříčka, která se dá číst také "i lorna", "ten spící".

Václav "více slavný". "Slavný" viz Robert, "mnoho" viz Josef

Vendula význam velmi nejistý. Pokud k nám opravdu přišla přes Gwendolen a pokud je význam téhož skutečně "bílý prsten" (zajímavé elfí asociace!), znělo by to corma ninque, výsledné jméno tedy Cornin? Ovšem další spousta výtazů pro bílý, světlý, bíle zářící atd. viz Blanka

Věra "víra". V quenijštině je nejblíže slovo estel, znamenající naději, důvěru, potažmo naději založenou nikoli na okolnostech a pravděpodobnosti, ale na důvěřě v lásku Jediného

Vít "veselý"? "Radostný" alassea, "radost" alasse, "smích" (QL) cancalë, "směje se" (také zurčí, žvatlá, cvrliká) lala

Zuzana "lilie", jedno z mála, které jdou dobře přeložit a výsledkem je pěkně znějící slovo, indil. "Lilie vonná" podle QL je narwë (podle souvislostí v novějších slovnících by se hodilo spíš na lilii zlatohlavou. Aby bylo na vybranou, uvedu ještě konvalinku, Angličané jí říkají lilie-z-údolí: quiquilla. To už tak nevyzní, ale dalo by se z něj vypreparovat nějaké to "quil" a použít v složenině.

Žofie "moudrá" saila, ve významu "vzdělaná, učená" by šlo též nóla, istima

 ( Zpět na výchozí stránku elfích reálií )